Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 22/01

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti V.B., zastoupené JUDr. M.P., za účasti vedlejšího účastníka FŘ, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2000, č. j. -31, a rozhodnutí FŘ ze dne 9. září 1998, č. j. 4272a/98/FŘ/130, o vyměření daně z přidané hodnoty, a o návrhu uložit vedlejšímu účastníku povinnost uhradit stěžovatelce náklady řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se řádně podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2000, č. j. -31, rozhodnutí FŘ ze dne 9. září 1998, č. j. 4272a/98/FŘ/130, o vyměření daně z přidané hodnoty, a navrhuje uložit vedlejšímu účastníku povinnost uhradit jí náklady řízení. Ústavní stížnost odůvodňuje tím, že podle jejího přesvědčení jak soud, tak i finanční orgány rozhodly v rozporu s , d (dále jen " "). Stěžovatelka dotčení na uvedených základních právech a svobodách odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení čl. II bodu 2 , jímž byl novelizován , o dani z přidané hodnoty, týkajícího se podmínek uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty a , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Za účelem posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal jak spis Krajského soudu v Brně sp. zn. , tak i spis FŘ k rozhodnutí č. j. 4272a/98/FŘ/130. FŘ spolu s předložením předmětného spisu Ústavnímu soudu zaslalo i vyjádření k obsahu ústavní stížnosti, v němž v zásadě opakuje rozhodovací důvody finančních orgánů jakož i krajského soudu.

Dle ustanovení senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Krajský soud v Brně při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé , respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o správě daní poplatků, ve svém právním názoru k interpretaci čl. II bodu 2 , a a 46 , ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 a y) ani základní práva na řádný proces ( a násl. y).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zjevné neopodstatněnosti je takovým výsledkem řízení před Ústavním soudem, jenž zakládá důvod zjevné neopodstatněnosti i s ní spojeného návrhu na náhradu nákladů řízení dle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2001