Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 299/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. M. a D. M., oba zastoupeni JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, č.j. - 6, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, č.j. - 13, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelů podle písm. d) y ČR, ve které napadají v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů a namítají, že došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, konkrétně pak , d (dále jen " "). Stěžovatelé se jako členové Stavebního bytového družstva Horník v Kladně v řízení před obecnými soudy domáhali rozhodnutí, podle něhož žalované družstvo bylo vázáno uzavřít s nimi smlouvu o převodu, v řízení blíže označeného a popsaného, družstevního bytu do jejich vlastnictví. Ve svých rozhodnutích výše zmíněné obecné soudy vyslovily svou věcnou nepříslušnost, odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci, sp. zn. (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sub. R 3/99), s tím, že jde o spor ze vztahů mezi družstvem a jeho členy, pro jehož projednání a rozhodnutí v prvním stupni je dána věcná příslušnost krajského soudu s působností ve věcech obchodních. Stěžovatelé uvádějí, že byli v rozporu s uvedeným článkem y odňati svému zákonnému soudci. Podle nich nejde o vztah běžný členský či obchodní, nýbrž o specifický vztah založený , který je v podstatě vztahem občanskoprávním a nikoliv obchodněprávním. Stěžovatelé také nesouhlasí s názorem, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu a s odkazem na judikaturu Vrchního soudu v Praze navrhují zrušení uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud konstatuje, že problematikou popsanou v ústavní stížnosti, se zabýval v řadě svých předchozích, dosud nepublikovaných rozhodnutích, jako například usnesení ze dne 28. 12. 1999,

sp. zn.

, usnesení ze dne 14. 9. 1999,

sp. zn.

, usnesení ze dne 3. 4. 2000,

sp. zn.

, a mnoha dalších.

Ústavní soud nemá ani v nyní posuzovaném případu důvod odchýlit se od svých předchozích rozhodnutí, podle kterých Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Okolnosti, které by opravňovaly Ústavní soud zasáhnout do rozhodovací pravomoci obecných soudů, však nebyly shledány, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily, způsobem a postupem zákonem upraveným a předvídaným, svoji vlastní věcnou příslušnost i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor korespondující s právním názorem stěžovatelky a rozhoduje způsobem rozdílným od napadených rozhodnutí, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, neboť tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu.

Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno namítané porušení základního práva dle y, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. 5. 2001

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu