Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 299/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, čj. - 11, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. - 6,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 6. 1999 napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1999, čj. - 11, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. - 4, a tvrdil, že oba obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce ve smyslu d. Podle odůvodnění návrhu ústavní stížnosti k tomu došlo tím, že oba obecné soudy shodně ve stěžovatelově věci vyslovily svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci ústavní stížností napadeného usnesení bude věc postoupena k rozhodnutí Krajskému obchodnímu soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. Stěžovatel vyslovil nesouhlas s právním názorem obecných soudů, že s převodem družstevního bytu do individuálního vlastnictví je spojeno jak skončení členství v družstvu, tak stanovení vypořádacího podílu a navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obou obecných soudů zrušil.

Ústavní soud zjistil, že z ústavní stížnosti a jejího odůvodnění vyplývá, že stěžovatel se jako člen Stavebního bytového podniku H. v Kladně v řízení před obecnými soudy domáhal rozhodnutí, podle něhož žalované družstvo bylo vázáno uzavřít s ním smlouvu o převodu v řízení blíže označeného a popsaného družstevního bytu do jeho vlastnictví a že ve svých rozhodnutích výše zmíněné obecné soudy vyslovily svou věcnou nepříslušnost, odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sub. R 3/99), že jde o spor ze vztahů mezi družstvem a jeho členem, pro jehož projednání a rozhodnutí v prvním stupni je dána věcná příslušnost krajského soudu s působností ve věcech obchodních.

Ústavní soud, jak ostatně ve své rozhodovací praxi běžně uvádí, není další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezasahuje do jurisdikce obecných soudů, pokud nejde o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Splnění této podmínky v tomto případě však neshledal. Naopak zjistil, že obecné soudy v řádném řízení posoudily svou vlastní věcnou příslušnost způsobem a postupem zákonem upraveným a předvídaným a příslušnost soudu, jemuž má být věc k projednání a rozhodnutí postoupena, je podložena zákonem.

Na ústavnosti vysloveného závěru nic nemění skutečnost tvrzená stěžovatelem, že ve shodě s jeho právním názorem a způsobem od napadených rozhodnutí rozdílným rozhodují některé obecné soudy (v intencích rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. ), zejména pak, přes výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu ČR, Krajský obchodní soud v Praze; není totiž věcí Ústavního soudu a ústavního soudnictví vůbec, aby sjednocoval rozhodovací praxi obecných soudů, neboť tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu ČR jako vrcholnému orgánu obecného soudnictví.

Ústavní soud proto musel konstatovat, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyl stěžovateli odepřen výkon spravedlnosti a shledal proto návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 1999 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu