Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 301/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci stěžovatelky H. Š., zastoupené advokátem JUDr. M. Ř., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, čj. -14, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. -6, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla vyslovena nepříslušnost Okresního soudu v Kladně v řízení o žalobě o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a rozhodnuto o postoupení věci Krajskému obchodnímu soudu v Praze.

Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených příloh vyplývá, že ve sporu, vedeném stěžovatelkou jako členkou družstva SBD H. v Kladně, obecné soudy dovodily věcnou nepříslušnost okresního soudu a věc postoupily krajskému obchodnímu soudu, s odůvodněním, že součástí smlouvy o převodu jednotky je vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele a odkazem na to, že smlouva o převodu bytové jednotky podle a násl. , je speciální úpravou zániku členství v družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho členem. Uvedený názor opřely o rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - R 3/99, podle kterého je v řízení o žalobách, kterými se člen domáhá uložení povinnosti uzavřít smlouvu podle jako soud prvního stupně věcně příslušný krajský obchodní soud.

Stěžovatelka namítá, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na zákonného soudce, chráněné d, neboť v dané věci se nejedná o běžný členský či obchodní vztah mezi členem a družstvem, jak má na mysli ustanovení bod aa) , nýbrž o specifický vztah, založený , který je v podstatě vztahem občanskoprávním. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s tím, že s převodem bytu do vlastnictví je spojeno skončení členství v družstvu a stanovení vypořádacího podílu. Dále stěžovatelka poukázala na názor Vrchního soudu v Praze v obdobných věcech, který je odlišný od uvedeného názoru Nejvyššího soudu.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska tvrzeného porušení práva, chráněného d, a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry obecných soudů a právním názorem Nejvyššího soudu.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

Okolnosti, které by opravňovaly Ústavní soud zasáhnout do rozhodovací pravomoci obecných soudů, však nebyly shledány, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily způsobem a postupem zákonem upraveným a předvídaným svoji vlastní věcnou příslušnost i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor korespondující s právním názorem stěžovatelky a rozhoduje způsobem rozdílným od napadených rozhodnutí, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, neboť tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu.

Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno namítané porušení základního práva dle d, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání

přípustné.

V Brně dne 3. 4. 2000 JUDr. Vojtěch Cepl

předseda senátu