Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 722/2000

Ústavní soud rozhodl dle 22. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. D., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2000, čj. -48,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem a řízením jemu předcházejícím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý a nestranný soudní proces zakotveného v d. Okolnosti sepisu smlouvy mezi stěžovatelem a žalobkyní nasvědčují totiž jejímu rozporu s ustanovením a a rovněž s ustanovením , neboť stěžovatel od smlouvy včas a řádně písemně odstoupil. Podle stěžovatelova názoru i odstoupení od kupní smlouvy třeba totiž považovat za změnu smlouvy, umožňující následné odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení . Jelikož žalobkyně na stěžovatelovo písemné sdělení o odstoupení od kupní smlouvy nereagovala, ani po něm nepožadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 %, třeba toto jednání chápati jako konkludentní souhlas. Stěžovatel tedy v souladu se zásadou smluvní volnosti a svobodného rozhodování odstoupil způsobem, který respektoval i Ústavní soud, mimo jiné, ve svém nálezu

sp. zn.

. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení uvedeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu Praha - východ Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 2. 9. 1999, čj. -28, bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni společnosti Z. s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích částku 28 990,50 Kč s přísl. jako dohodnutou kupní cenu kupní smlouvou ze dne 11. 11. 1994. V uvedené smlouvě účastníci nesjednali možnost od ní odstoupit a tato možnost není upravena ani zákonem, což ve svých důsledcích znamená, že z této smlouvy jsou oba její účastníci zavázáni. K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice R. D. rozhodl Krajský soud v Praze tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, ztotožniv se se závěrem, že uzavřením kupní smlouvy jsou z ní v souladu s ustanovením oba účastníci zavázáni. Podle ustanovení totiž od smlouvy může účastník odstoupit jen tehdy, jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto, o takový případ však v projednávané věci nejde.

Nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

se týká zcela jiného typu smlouvy uzavírané spol. s r. o. Z., totiž smlouvy, v níž byla dohodnuta možnost odstoupit od smlouvy, a to kterýmkoli z účastníků. V projednávané věci tomu však tak není, takže ani skutečnost, že mezi účastníky byla pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta podle ustanovení , nemění nic na povinnosti stěžovatele zaplatit žalobkyni dohodnutou kupní cenu, není-li možnost odstoupit od smlouvy dána ani zákonem. Jinak dalšími námitkami stěžovatele týkajícími se platnosti kupní smlouvy se totiž zabývaly již obecné soudy a ani Ústavní soud jejich závěry vyvozené z učiněných skutkových zjištění rozhodně nepovažuje za extrémní, a tím i posunující projednávanou věc do ústavně právní roviny.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu