Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 119/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele PhDr. L. K., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

26. 1. 2000, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem napadá v záhlaví citované usnesení Krajského soudu v Brně ve věci vyloučení soudkyně Městského soudu v Brně. Jedná se svým způsobem o opakovaný návrh, resp. o opakované podání, neboť stěžovatel již dříve obdobně napadl ústavní stížností předchozí rozhodnutí soudu ve věci návrhů na vyloučení totožné soudkyně (sp. zn.

) a podal další ústavní stížnosti, které byly odmítnuty (

sp. zn.

,

,

,

), řízení o dvou dalších (

sp. zn.

a

) nadále probíhá. Stěžovatel namítá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a d, a navrhuje, aby napadené usnesení bylo Ústavním soudem zrušeno.

V daném případě stěžovatel - ačkoliv se v odůvodnění svého podání podrobně zabývá některými dalšími nepřímo souvisejícími skutečnostmi a otázkami (např. průtahy v soudním řízení, omluvami účastníků řízení atd.), z nichž některé byly či jsou předmětem jiných ústavních stížností - napadá rozhodnutí krajského soudu, které považuje za rozhodnutí konečné, resp. za výsledek postupu, při němž vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence dílčího (procesního) pravomocného rozhodnutí ještě naplnění této podmínky nemusí nutně znamenat, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Ústavní soud v takových případech uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů a nevměšuje se do dále probíhajícího soudního řízení.

Je sice pravdou, že proti napadenému usnesení není možné podat opravný či aplikovat jiný prostředek k ochraně práva. Nicméně ustanovení

, o Ústavním soudu, stanoví podmínku vyčerpání všech procesních prostředků, které jsou k ochraně práva k dispozici, tj. využití všech právních možností k nápravě věci. V rámci projednávané soudní věci (ochrana osobnosti), která nebyla pravomocně skončena, má stěžovatel možnost brojit proti případnému, pro něj nepříznivému, rozhodnutí, tj. má právo podat odvolání ( a násl. ), kde může opět namítat i otázku podjatosti soudkyně, a dokonce je z tohoto důvodu oprávněn následně podat i dovolání ( ).

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel v ústavní stížnosti toliko opakuje argumentaci, kterou uplatňoval již ve svém návrhu na vyloučení soudkyně, přičemž Krajský soud v Brně se se všemi námitkami řádně a podrobně vypořádal.

Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu