Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 446/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 1999 a 2. 6. 1999, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 1999, sp. zn. a 2A 410/99,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí katastrálního úřadu, o kterém již rozhodoval Krajský soud v Ostravě. Domnívá se, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho práva podle a d. Navrhuje, aby dotčená usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě byla zrušena.

Ústavní soud vyzval stěžovatele k zaslání kopie některých předchozích podání a rozhodnutí, které stěžovatel předložil.

Soudce zpravodaj z předložených podkladů zjistil, že v daném případě jde o situaci, kdy stěžovatel napadá soudní rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jeho "odvolání" proti usnesení soudu v řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Jak ale správně argumentuje Vrchní soud v Olomouci - a ostatně se jedná o věc notoricky známou - proti rozhodnutím v tzv. správním soudnictví, kdy jsou obecnými soudy přezkoumávána (pravomocná) rozhodnutí správních orgánů - není přípustné odvolání (kromě několika vzácných výjimek, o kterou se ovšem zde nejedná). Krajský soud v Ostravě jednal a rozhodoval jako soud jednoinstanční, nikoliv jako soud prvního stupně, proti jehož rozhodnutí by bylo možné podat odvolání, resp. jiný opravný prostředek. Uvedené závěry potvrzuje i judikatura Ústavního soudu (zvláště srov.

sp. zn.

, publikováno jako usnesení 65, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, a

sp. zn.

, publikováno jako usnesení 68, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12). Z této judikatury plyne, že správní soudnictví je budováno na principu řízení jednoinstančního, v němž je podle při rozhodování podle části páté hlavy druhé podání opravných prostředků vyloučeno. Není určující, zda rozhodnutí vydané soudem v tomto řízení je rozhodnutím ve věci samé nebo rozhodnutím procesním, neboť uvedená zákonná úprava neobsahuje v tomto směru žádné rozlišení. Event. rozhodnutí obecného soudu ve správním soudnictví, o kterém se účastník domnívá, že porušuje jeho ústavní práva, lze pak napadat toliko přímo návrhem u Ústavního soudu.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci, neboť především z důvodu řádného odborného posouzení právních aspektů je zavedeno obligatorní právní zastoupení) mohlo a mělo být zřejmé, že v dané věci obecný soud nemůže rozhodovat o opravném prostředku proti (soudnímu) rozhodnutí ve věci návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Pokud o takovém právním stavu eventuálně (mylně a neoprávněně) pochyboval a neexistujícího práva využil, mohl přesto vedle "odvolání" podat v zákonem stanovené lhůtě i ústavní stížnost (určitou analogii srov.

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě šedesáti dnů od doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci o "odvolání". Původní rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo stěžovateli doručeno nejpozději, jak vyplývá ze spisového materiálu, 2. února 1999, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již 5. května 1999, nicméně návrh byl Ústavnímu soudu doručen až 10. září 1999. Ústavní soud neshledal nezbytným zkoumat přesné datum doručení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě stěžovateli, neboť okamžik doručení by mohl být toliko dřívější a na posouzení věci by tedy nemohl nic změnit.

Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu