Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 446/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Vladimíra Jurky ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti A., a.s., zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.1999, č.j. -12, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.7.1999, č.j. -14,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.1999, č.j. -12, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 29.3.1999, č.j. 752/140/99-N11-ki, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky ve věci vyměření daně z nemovitosti, a zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.7.1999, č.j. -14 ve věci návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.6.1999, č.j. -12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že napadenými usneseními bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 d (dále jen " ") a též článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřuje v nesprávném postupu soudu, který - dle jejího názoru - pochybil jednak zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku v okamžiku, kdy soudní poplatek již byl více než 14 dnů uhrazen a současně vyloučil možnost odvolání proti usnesení o zastavení řízení, dále tím, že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nezrušil ani k odvolání stěžovatelky a konečně i tím, že rozhodl o odvolání sám, aniž věc postoupil odvolacímu soudu. Tímto postupem soud vyloučil přezkum rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové, a proto se stěžovatelka, ač přesvědčena o jeho nezákonnosti, již nemůže domáhat jeho soudního přezkoumání. Stěžovatelka se domnívá, že postupovala v souladu s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jež umožňuje zaplatit soudní poplatek ještě během odvolací lhůty proti usnesení o zastavení řízení a tedy připouští odvolání proti tomuto usnesení. považuje za speciální ve vztahu k , a proto zastává názor o jeho přednostním uplatnění. Poukazuje též na skutečnost, že obč. soudní řád neuvádí mezi taxativními důvody pro zastavení řízení nezaplacení soudního poplatku ( obč. soudního řádu), proto je třeba k zastavení řízení přistupovat podle zákona o soudních poplatcích a pak je nutné připustit též odvolání.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti setrval na stanovisku vyjádřeném v napadených usneseních a vyjádřil přesvědčení, že usnesení jsou v souladu s platnými předpisy i se základním právem na spravedlivý proces, jehož se stěžovatelka domáhá. Navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Finanční ředitelství v Hradci Králové se postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z předložených podkladů, jakož i z vyžádaných vyjádření a z obsahu předloženého spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. vyplývá, že stěžovatelka podala dne 20.5.1999 u Krajského soudu v Hradci Králové žalobu proti pravomocnému rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 29.3.1999, č.j. 752/140/99-N11-ki, jímž stěžovatelce zamítnuto odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Pardubicích č. 980000681 na daň z nemovitostí na rok 1996, č.j. 132991/98248960/3322, ze dne 5.10.1998. Stěžovatelka však při podání žaloby nezaplatila soudní poplatek, a protože nejde o řízení věcně osvobozené od soudních poplatků, byl její právní zástupce soudem vyzván, aby ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy soudní poplatek zaplatil. Ve výzvě k zaplacení byl právní zástupce výslovně upozorněn na případné nepříznivé následky spojené s nezaplacením. Jelikož právní zástupce stěžovatelky soudní poplatek zaplatil až po uplynutí stanovené lhůty, Krajský soud v Hradci Králové řízení prvním z napadených usnesení ze dne 40.6.1999, č.j. -12, zastavil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl poučení, že proti němu není přípustný opravný prostředek s odkazem na § 250j odst. 4 obč. soudního řádu. Stěžovatelka však navzdory poučení podala proti uvedenému usnesení odvolání s návrhem na jeho zrušení. Nato Krajský soud v Hradci Králové druhým z napadených usnesení ze dne 28.7.1999, č.j. -14, rozhodl, že návrhu na zrušení se nevyhovuje. Podstatu argumentace odůvodnění usnesení tvoří konstrukce, že při rozhodování ve věcech správního soudnictví, a to bez ohledu na to, zda rozhoduje podle obč. soudního řádu nebo podle jiného předpisu, tedy i podle zákona o soudních poplatcích, je opravný prostředek podle § 250j odst. 4 obč. soudního řádu vyloučen. Ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích je pro řízení ve věcech správního soudnictví nepoužitelné, neboť v těchto věcech účastníkům řízení žádná lhůta k podání odvolání neběží.

Ústavní soud především poukazuje na odůvodněný závěr Krajského soudu v Hradci Králové, že správní soudnictví je v České republice vybudováno na principu jednoinstančního řízení, ve kterém je podání opravných prostředků podle § 250j odst. 4 obč. soudního řádu pro řízení podle hlavy druhé části páté vyloučeno. To platí nejen pro meritorní rozhodnutí, ale také pro rozhodnutí procesní povahy. V tomto smyslu představuje úprava správního soudnictví lex specialis také vůči regulaci poplatkové povinnosti. Pokud krajský soud při rozhodování o zastavení řízení usnesením ze dne 30.6.1999, č.j. -12, postupoval podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích, jenž jinak v § 9 odst. 4 předpokládá možnost podání odvolání. Uvedené ustanovení nemůže samo o sobě způsobit, aby v souzené věci patřící do sféry správního soudnictví byl přípustný opravný prostředek. Ústavní soud, jak již podobně vyjádřil v usnesení ve věci

sp. zn.

ze dne 10.11. 1998, akceptuje aplikaci využívající logickou metodu výkladu "a maiore ad minus", s níž lze dospět k poznatku, že pokud není přípustné odvolání ve správním soudnictví ve věci samé, není přípustné ani při rozhodnutí o zastavení řízení podle Z uvedených důvodů považuje Ústavní soud dosavadní přístupy obecných soudů, včetně názoru obsaženého v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.10. 1992, , uveřejněném pod R 38/94 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, za ústavně konformní.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu y, či k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na spravedlivý proces podle y dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, event. by zůstal v řízení delší dobu nečinný). K takové situaci nedošlo, když soud postupoval v intencích předpisů upravujících jeho postup a když si stěžovatelka sama svým laxním přístupem k povinnosti zaplatit soudní poplatek přivodila nepříznivé následky, které jsou s porušením této povinnosti spojeny.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně, dne 3.2.2000

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu Ústavního soudu