Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2877/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. N., zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem Příbram III, Komenského náměstí 289, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 7. 2009, čj. - 207, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 1. 2008, čj. - 174, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými bylo zasaženo do jejích práv zakotvených v d (dále ""), ve spojení s , y ČR a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka tvrdí, že jako právní nástupce oprávněné osoby měla nárok na převod náhradního pozemku a postup Pozemkového fondu České republiky (dále "Pozemkový fond"), kterým tento převod napadenou smlouvou uskutečnil, nebyl v rozporu s dobrými mravy ani se zákonem. V řízení před obecnými soudy nebylo prokázáno, jak byly uplatněným postupem jiné osoby kráceny na svých právech, případně stěžovatelka proti nim zvýhodněna, neboť o pozemky nikdo jiný zájem neprojevil. Tvrzené důvody relativní neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti nebyly Pozemkovým fondem v rámci dokazování nijak prokazovány.

Ustanovení , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), se týká pouze úplatných převodů pozemků, na případ stěžovatelky tedy nedopadá. Je proto nutno postupovat výhradně podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále ""). Krajský soud v Plzni ani Nejvyšší soud navíc v napadených rozhodnutích neakceptovaly stanovisko Ústavního soudu, vyjádřené v nálezech

sp. zn.

a

sp. zn.

.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Pozemkový fond České republiky podal u Okresního soudu Plzeň - město návrh na určení, že smlouva o převodu pozemku, uzavřená mezi ním a stěžovatelkou dne 17. června 2005, č. 5PR05/75, ohledně pozemkové parcely č. parc. 789/48 zapsané na LV 10002 pro k. ú. Litice u Plzně, vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň (dále "smlouva o převodu"), je neplatná. Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 5. 3. 2007, čj. - 139, žalobu zamítl. K odvolání Pozemkového fondu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 1. 2008, čj. - 174, rozsudek okresního soudu změnil tak, že určil, že smlouva o převodu je neplatná. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2009, čj. - 207, zamítl.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Poté, co Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť její podstatou je pouhé pokračování stěžovatelčiny polemiky s právními závěry obecných soudů o otázce platnosti smlouvy o převodu pozemků, která zjevně ústavněprávní roviny nedosahuje.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mu nepřísluší "hodnotit" právní závěry obecných soudů, a to ani v případě, kdyby se s nimi neztotožňoval. Ústavní soud by byl povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, str. 257), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze 30. 11. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 79, str. 255 a násl.). Takovou vadu však Ústavní soud ve stěžovatelkou napadených rozhodnutích nenalezl.

Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku podrobně vyložil, proč absence zveřejnění záměru disponovat se státními pozemky Pozemkovým fondem způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o převodu pozemku a proč tato skutečnost sama o sobě, bez toho, aby bylo konkrétné zjišťováno a prokazováno, zda o předmětné pozemky mají zájem další osoby, stěžovatelku vůči nim neoprávněně zvýhodňuje. Dovolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, přičemž se dostatečně a přesvědčivě vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, totožnými s těmi, které uplatnila v ústavní stížnosti. Stěžovatelka se tak u Ústavního soudu dožaduje přezkumu napadených rozhodnutí, jako by byl další instancí v systému obecného soudnictví; tato pozice mu však, jak již bylo vyloženo výše, zásadně nepřísluší.

Ústavní soud se posuzovanou problematikou zabýval již ve svém usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 12. 2008, ve kterém vyšel z argumentace uplatněné v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , když konstatoval, že: " začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů, jak vyplývá z jeho ustanovení , v němž se pod písmenem a) výslovně stanoví, že tento zákon upravuje jednak postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle zákona o půdě na fyzické osoby, nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo na ně bylo právo převedeno, a pod písmenem b) podmínky pro převod zemědělských pozemků na jiné osoby. Smyslem zákona bylo u jednotlivých pozemků ve vlastnictví státu, které byly určeny k převodu, shromáždit nároky oprávněných osob na náhradní pozemky i požadavky jiných osob na převod a upravit postup Pozemkového fondu při jejich vyřizování. Převody pak souhrnně upravil jako prodej, i když ve skutečnosti předpokládal též převody oprávněným osobám, jejichž nárok na převod vznikl nevydáním pozemků nacházejících se v katastrálním území obce nebo v sousedním katastrálním území ( ve znění , platném v roce 2005)."

K takto upravenému postupu oznámení o vyhlášení prodeje konkrétního pozemku patřila i v zakotvená povinnost Pozemkového fondu oznámit zahájení jeho prodeje a předat toto oznámení obci k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu. Pokud takto Pozemkový fond, při uzavírání smlouvy o převodu, se stěžovatelkou nepostupoval, porušil tak citované ustanovení a způsobil absolutní neplatnost posuzované smlouvy. První senát Ústavního soudu neshledal důvod se od závěrů citovaného usnesení jakkoli odchýlit a proto na ně v plném rozsahu odkazuje.

Pokud jde o výklad a aplikaci příslušných ustanovení zákona o půdě a , uplatněný v dané věci, Ústavní soud neshledal, že by šlo o výklad svévolný, nerespektující relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Interpretace podústavního práva je řádně odůvodněná, logická, přesvědčivá a z tohoto pohledu jí nelze nic vytknout. Nebyl shledán žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními, podloženými provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry, obě soudní rozhodnutí byla rovněž srozumitelným a dostatečným způsobem odůvodněna.

Nálezy Ústavního soudu, na něž stěžovatelka odkazuje, pak na projednávanou věc zjevně nedopadají, neboť se týkají diskriminačního postupu Pozemkového fondu při nabídce náhradních pozemků a Ústavní soud v nich použitelnost na realizaci nároků oprávněných osob podle zákona o půdě paušálně nevyloučil.

Ústavní soud proto uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatelka dovolává, v posuzované věci neshledal, a proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2009

František Duchoň, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu