Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1619/10

Ústavní soud rozhodl dne 10. června 2010 v senátu složeném z předsedkyně senátu Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Landštejn s. r. o., se sídlem Zarybník 516, 594 42 Měřín, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 10. 2007 č.j. -272, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2008 č.j. -321 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010 č.j. -374, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to d (dále jen " "), y, y, Protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a základních principů demokratického státu, zejména principu rovnosti práv, principu právní jistoty a principu ochrany legitimního očekávání.

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a Pozemkový fond ČR (dále jen "Fond") správcem předmětných nemovitostí v katastrálním území Dětřiš, Košlak, Košťálkov, Kuní pod Landštejnem a Pernárec v obci Staré Město pod Landštejnem. Okresní soud přitom vycházel z právního názoru Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 11. 7. 2007 sp. zn. ), podle něhož byl předpokladem pro převod pozemků dle ust. zákona o půdě postup dle ust. , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby (dále jen " ). Krajský soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a stěžovatelovo dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle ust. věta první a ust.

Jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, k porušení jeho ústavně garantovaných práv mělo dojít nesprávným závěrem obecných soudů, podle nichž byl převod předmětných pozemků na stěžovatele, jakožto nástupce oprávněné osoby, absolutně neplatný pro rozpor s ust. Tento zákon se podle jeho názoru neměl na daný převod vůbec vztahovat, neboť v době uzavření předmětné smlouvy bylo jediným platným zákonným ustanovením, které se týkalo převodu náhradních pozemků, ust. zákona o půdě. Stěžovatel je dále přesvědčen o tom, že uzavřením předmětné smlouvy nedošlo bez právního důvodu k zásahu do rovného postavení účastníků občanskoprávních vztahů a postup Fondu neodporoval dobrým mravům.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila ústavně garantovaná práva stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno. Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Předně je možno ústavně aprobovat právní závěr obecných soudů, že smlouva o převodu předmětných pozemků byla absolutně neplatná, neboť nebylo vyhověno podmínkám veřejné publicity podle ust. Jak případně konstatoval odvolací soud, veřejná nabídka je nástrojem toho, aby v rámci řady oprávněných osob podle zákona o půdě nemohla být jen jedna upřednostněna při převodu konkrétních pozemků, ale aby všem takovým oprávněným osobám byla dána stejná možnost se o uvedené pozemky přihlásit (str. 6 rozhodnutí odvolacího soudu). Závěr obecných soudů, podle nichž byla předmětná smlouva uzavřena s opomenutím zákonem stanoveného postupu, je přesvědčivý a logicky odůvodněný, a nelze mu z hlediska ústavnosti nic vytknout (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2009

sp. zn.

, usnesení ze dne 6. 8. 2009

sp. zn.

, usnesení ze dne 15. 12. 2009

sp. zn.

).

Ústavní soud proto uzavírá, že v postupu obecných soudů nenalezl žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavním pořádkem zaručených základních práv stěžovatele, a tak nebyl shledán důvod, pro který by bylo třeba napadená rozhodnutí zrušit. S ohledem na výše uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2010

Eliška Wagnerová

předsedkyně senátu