Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2019/09

Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti I. C., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu osobně dne 30. 7. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její základní práva garantovaná v , , , a d, v y (dále jen " ") a "taktéž v korespondujících článcích mezinárodních smluv o ochraně lidských práv, zejména Evropské úmluvy o lidských právech" (str. 2 ústavní stížnosti).

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008 sp. zn. byla stěžovatelce jako odsouzené podle ust. § 155 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TŘ"), uložena povinnost k náhradě nákladů poškozeného, potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení v souvislosti s přibráním zmocněnce (advokáta), a to ve výši 69 972 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. podle ust. 148 odst. 1 písm. c) TŘ jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatelka svou argumentaci směřuje výhradně proti postupu Městského soudu v Brně, který při rozhodování o náhradě nákladů poškozeného vydal rozhodnutí, aniž by byla stěžovatelce dána možnost vyjádřit se (zejm. k účelnosti vynaložených výdajů) a aniž by byla přítomna řízení. Městský soud v Brně tak nedal stěžovatelce před vydáním rozhodnutí možnost podávat návrhy, resp. uplatnit námitky a obranu, čímž jí neumožnil efektivně a včas využít jejího práva na obhajobu. Vydáním "překvapivého rozhodnutí" (str. 3 ústavní stížnosti) porušil obecný soud princip právní jistoty, což dle názoru stěžovatelky nelze klasifikovat jinak, než jako neúctu k jejím právům. Stěžovatelka dále uvedla, že toto pochybení nemůže zhojit ani možnost proti tomuto rozhodnutí podat stížnost dle TŘ. Možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí musí být vždy dána před vydáním rozhodnutí, nadto jsou stížnostní důvody vázány pouze na výrok rozhodnutí a nikoli na jeho odůvodnění.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úvodem Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté y, resp. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které garantuje mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo.

Výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Nicméně ústavně zakotvené principy spravedlivého procesu je nutno přiměřeně aplikovat i na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání náhrady či konkrétní výši náhrady, je věcí obecných soudů interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení a postup mu předcházející vyhovují ústavním požadavkům procesní spravedlivosti (např. usnesení sp. z.

ze dne 8. 6. 2009).

Podstatou ústavní stížnosti jsou výtky stěžovatelky směřující k porušení objektivního práva, přičemž stěžovatelka ani netvrdí, že by její subjektivní právo bylo vadným postupem obecného soudu porušeno. Byť lze v obecné rovině souhlasit se stěžovatelkou, že Městský soud v Brně pochybil, když jí nezaslal k vyjádření poškozeným vyčíslené náklady řízení, nelze však s ní již souhlasit, tvrdí-li, že toto pochybení zakládá důvod pro kasační zásah Ústavního soudu. Ústavní soud uvádí a zdůrazňuje, že v souladu se shora uvedeným, neklade Úmluva ani požadavek na dvojinstančnost řízení o náhradě nákladů. Z toho důvodu nemá argumentace stěžovatelky k faktickému zbavení přezkumné instance ústavní relevanci. Krajský soud v Brně v rámci tzv. revizního principu, kterým je ovládáno řízení o stížnosti, přezkoumal z podnětu stěžovatelky, v němž měla příležitost všechny své námitky uplatnit, postup řízení i samotné napadené usnesení Městského soudu v Brně, čímž "zhojil" opomenutí prvoinstančního soudu.

Ústavní soud konstatuje, byť je to vzhledem k absenci tvrzení stěžovatelky nadbytečné, že napadená rozhodnutí městského i krajského soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Zejména usnesení krajského soudu adekvátním způsobem reaguje na všechny výhrady stěžovatelkou předestřené, když ústavně konformním způsobem interpretuje a aplikuje příslušná ust. TŘ (k otázce účelnosti vynaložených nákladů blíže Šámal, P. a kol: Trestní řád, komentář - díl I., 6. vydání, C. H. Beck, 2008, str. 356).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2009

Jiří Nykodým

předseda senátu