Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63804.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 2288/09
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 3 To 89/2009 , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 5 T 41/2008 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 27. 8. 2009, navrhla I. C. (dále jen "stěžovatelka") zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "odvolací soud") a usnesení Městského soudu v Brně (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 1 odst. 1 Ústav y ČR, čl. 1 , čl. 11 , čl. 36 odst. 1 , čl. 37 odst. 3 , čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Současně požádala, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Z připojeného usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 2. 2009 vyplývá, že jím zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatelky proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byla stěžovatelce uložena, podle § 155 odst. 2 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), povinnost nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení.
Stěžovatelka nesouhlasila zejména s postupem soudu prvního stupně, kterému vytkla, že rozhodl o náhradě nákladů poškozeného, aniž by jí dal možnost vyjádřit se k podkladům, zejména k potřebnosti a účelnosti poškozeným vynaložených výdajů. Tím jí neumožnil efektivně a včas využít jejího práva na obhajobu. Vydáním tzv. překvapivého rozhodnutí soud prvního stupně porušil princip právní jistoty a projevil svoji neúctu k právům stěžovatelky. Toto pochybení nemohla zhojit ani podáním opravného prostředku. Samotné odůvodnění rozhodnutí nemohla totiž napadnout, a proto se nemohla domoci zjištění, proč soud prvního stupně považoval poškozeným uplatňované výdaje za skutečně potřebné a účelné. Tímto postupem měl porušit i její právo vlastnit majetek.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V této ústavní stížnosti napadla stejná rozhodnutí obecných soudů a použila identickou argumentaci, vyjma tvrzení o porušení čl. 11 Listin y, jako v ústavní stížnosti ze dne 30. 7. 2009,
sp. zn. II. ÚS 2019/09
, která byla usnesením ze dne 6. 8. 2009 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá důvod odchýlit se od závěru označeného usnesení, a to i ve vztahu k nově namítanému údajnému porušení čl. 11 Listin y, považuje tuto ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou s tím, že v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění shora zmíněného usnesení Ústavního soudu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány věcné ani zákonné důvody (§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu). Návrh na odklad vykonatelnosti má akcesorickou povahu, tzn. že je možno ho podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a nemusí být výslovně zmíněn ve výrokové části usnesení, kterým je ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2009
František Duchoň
předseda I. senátu Ústavního soudu