Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2593/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. R. a 2) Nezávislé odborové komise, odborové organizace, se sídlem Praha 5, Šárovo kolo 2/981, obou zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2007, čj. - 60, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2007, čj. - 79, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými nebylo připuštěno zastoupení stěžovatele M. R. Nezávislou odborovou komisí ve sporu o ochranu osobnosti. Stěžovatelé tvrdí, že zmíněnými rozhodnutími byla porušena jejich základní práva podle , , , - 3 d i práv vyplývajících z Úmluvy MOP č. 87.

V řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. , o ochranu osobnosti, uvedený soud přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a nepřipustil zastoupení stěžovatele jmenovanou odborovou organizací ve zmíněném řízení. K odvolání stěžovatele i jmenované odborové organizace proti výroku o nepřipuštění zmíněného zastoupení, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2007, čj. - 79, usnesení Městského soudu potvrdil. Právní mocí tohoto rozhodnutí stěžovatel pozbyl právo na to, aby byl v řízení zastoupen bezplatně zmíněnou odborovou organizací, které udělil plnou moc v souladu s ustanovením . Stěžovatel upozornil, že napadená rozhodnutí obecných soudů, která mu neumožnila nechat se zastupovat stěžovatelkou - odborovou organizací, jsou nejen v rozporu se zákonem, ale též se shora citovanými základními právy stěžovatele a stěžovatelky. Je nepochybné, že stěžovatelka je odborovou organizací a stěžovatel je členem této organizace, obecné soudy však obě skutečnosti bez jakéhokoliv dokazování zpochybnily.

Podle názoru stěžovatele, i když napadená rozhodnutí jsou pouze procesního charakteru, a tudíž méně významná, ani taková rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, nejsou vyloučena z přezkumu prostřednictvím ústavní stížnosti, pokud se dotýkají práva na soudní ochranu, na právní pomoc od počátku řízení a zasahují i do práva na svobodu odborově se sdružovat.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti podle , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní stížnost stěžovatelky Nezávislé odborové komise, odborové organizace, byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z řízení před obecným soudem, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje, je přitom zjevné, že stěžovatelka Nezávislá odborová komise, odborová organizace, nebyla účastníkem řízení. Naopak, v dané věci šlo pouze o to, zda stěžovatelka může v daném občanském soudním řízení zastupovat stěžovatele M. R. Nelze tedy hovořit o tom, že by stěžovatelka v dané věci mohla být aktivně legitimována k podání této ústavní stížnosti. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, což je důvodem pro její odmítnutí podle .

Pokud jde o ústavní stížnost stěžovatele M. R., jedná se o návrh zjevně neopodstatněný.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho úkolem je poskytovat ochranu základních práv a svobod, zakotvených zejména vě ČR a vd. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem ČR. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných , , a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod. (srov. nález

sp. zn.

).

K otázkám zastupování odborovou organizací se Ústavní soud již v minulosti vyjádřil, například v usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a naposledy zejména v usneseních

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

, na něž lze odkázat. Vzhledem k totožnosti problematiky, nastíněné v této ústavní stížnosti, Ústavní soud neshledává důvod odchýlit se od svých závěrů ani v posuzované věci.

Pokud jde o konkrétní okolnosti přezkoumávané věci, z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, z jakých důvodů obecné soudy zastoupení stěžovatele Nezávislou odborovou komisí nepřipustily. Vyšly zejména z jejích stanov a odmítly, že by ve skutečnosti šlo o odborovou organizaci ve smyslu . Pro případ, že by tomu tak bylo, měly za to, že by toto zastupování, vzhledem k předmětu daného soudního řízení, překračovalo rámec odborové činnosti dané organizace. Obecné soudy svůj závěr v napadených rozhodnutích dostatečně srozumitelně odůvodnily. Ústavní soud zde neshledal žádný přesah do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelů podle ustanovení a odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh částečně podaný osobou neoprávněnou a částečně zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu