Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 356/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.K., zákonné zástupkyně nezletilé J.K., zastoupené advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 17. 3. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( ) a po odstranění formálních vad vytknutých Ústavním soudem, za podmínek stanovených zákonem ( , , 2, ), napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1997 (ve věci ) a tvrdila, že tímto pravomocným rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci porušil její ústavně zaručené základní právo vyplývající především z d; podle odůvodnění ústavní stížnosti mělo se tak stát tím, že dříve označený obecný soud, jako soud odvolací, svým rozhodnutím potvrdil jemu předcházející usnesení obecného soudu I. stupně, jímž bylo vysloveno, že "soud nepřipouští jako právního zástupce N.o.k.". Stěžovatelka proto navrhla, též s odkazem na Úmluvy č. 87

1

4

o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (č. 489/1990 Sb.), aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Zásadní otázkou, kterou bylo v dané věci posoudit, není otázka členství stěžovatelky v (jakékoli) organizaci, ale výlučně, zda dříve označené sdružení splňuje podmínky pro zástupčí činnost ve smyslu ustanovení ( , 3); pod tímto aspektem jeví se vývody stěžovatelky, pokud se týkají práva "svobodně se sdružovat a odborově organizovat", jako zcela irelevantní, a proto nebylo třeba se jimi zabývat.

Z obsahu spisu Ústavního soudu zn.

je zřejmé, že "N.o.k.", případně s ní personálně spojená N.v.k. a později K.p.p., tvořený týmiž osobami jako jeho činovníky, poskytuje právní pomoc za úplatu (č. 1. 34); podle Ústavním soudem vyžádané přihlášky stěžovatelky, tato se stala členkou sdružení dnem 30. června 1996, když, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí obecného soudu I. stupně, nedlouho poté (návrhem ze dne 26. září 1996) vyvolala před ním řízení, v němž měla být zmíněným sdružením zastupována, aniž by však bylo dostatečně zřejmé, který z jeho členů nebo zaměstnanců měl být touto zástupčí činností pověřen ( ), na základě čeho se tak mělo stát a zejména, zda řádné orgány sdružení ( stanov) byly již vůbec za podmínek určených stanovami vytvořeny.

Přihlédne-li se ke všem těmto skutečnostem, jak v jejich jednotlivostech, tak v jejich celku, je zřejmé, že členství stěžovatelky ve sdružení ve světle vágních jeho stanov nemůže se jevit jinak, než jako očividně účelové, sledující zcela jiný záměr než "přispívat k vytváření demokratického právního řádu" (§ 1 stanov), a vybočující - v posuzované věci - ze smyslu a účelu odborových organizací tak, jak jsou obecně chápány.

Ústavně zaručenému základnímu právu na právní pomoc (č1. 37 odst. 2 d) nelze rozumět jinak než, že jde o právní pomoc poskytovanou ve shodě se zákonem a v jeho intencích; této zásadě posuzované "zastoupení" očividně nevyhovuje, ocitá se naopak v rozporu se zákonem ( , ), a proto posuzovaná ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne již ze samotných důvodů, jak byly vyloženy; o zjevně

2

neopodstatněné stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], jak ve výroku tohoto usnesení se stalo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. 3. 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR