Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2944/08

Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CTPark Bor, spol. s r. o., se sídlem Praha 1, Národní 973/41, zastoupené Mgr. Vladislavou Kučerovou, advokátkou v Praze 1, Týnská 12, proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 12. 2006 č. j. -192 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 28. 11. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. , jakož i jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Tachově (dále jen "okresní soud") ze dne 19. 12. 2006 č. j. -192, přičemž tvrdila, že postupem těchto obecných soudů došlo k porušení y, d (dále jen ""), jakož i principu legitimního očekávání, právní jistoty a pacta sunt servanda, a v důsledku toho k porušení jejích základních práv garantovaných Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva vlastnit majetek, zakotveného v y a práva domáhat se stanoveným postupem svého práva před soudem ve smyslu Úmluvy, resp. a 2y.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem okresního soudu bylo k žalobě Pozemkového fondu České republiky, podané proti Ing. K. W., CTP Invest, s. r. o., a stěžovatelce (tehdy IMMORENT INVESTMENT XII., s. r. o.), mj. určeno, že Česká republika je vlastníkem konkrétních nemovitostí v k. ú. Ostrov u Tachova a k. ú. Mlýnec pod Přimdou. K odvolání žalovaných pak krajský soud toto rozhodnutí potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, to však Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 8. 2008 č. j. -399 odmítl s tím, že není přípustné (ani) dle ustanovení a odst. 3 .

V ústavní stížnosti stěžovatelka vyslovuje nesouhlas se závěrem obecných soudů, že smlouva o převodu zmíněných pozemků, uzavřená mezi žalobcem a prvním žalovaným, je neplatná, neboť nebyl dodržen postup podle , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně , o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (zejména pak ten, jenž je předpokládán v ustanovení ). Dle názoru stěžovatelky ale v českém právním řádu existují dva odlišné postupy pro převod nemovitostí oprávněným osobám, a to jednak podle příslušných ustanovení , jednak podle příslušných ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, přičemž v posuzované věci šlo o uspokojování nároků na vydání náhradních pozemků podle ustanovení , kde aplikace nepřipadá v úvahu. V této souvislosti se stěžovatelka dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 33), ustanovení a důvodové zprávy k tomuto zákonu i

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není, vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

III. senát Ústavního soudu se již zabýval ústavní stížností Ing. K. W., která směrovala proti stejným soudním rozhodnutím a obsahovala mj. v zásadě stejnou námitku, jakou uplatňuje stěžovatelka v nyní projednávané věci, tedy že v daném případě neměl být aplikován , načež dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. Jak plyne z odůvodnění odmítavého usnesení ze dne 9. 4. 2009

sp. zn.

, Ústavní soud - rovněž s poukazem na usnesení ze dne 11. 4. 2008

sp. zn.

, kde se zabýval ústavní stížností Ing. K. W., obsahující stejné základní námitky - měl za to, že ústavní stížnost je (pouhou) polemikou s jinak ústavně konformní interpretací a aplikací "jednoduchého práva" (tj. shora zmíněných zákonů) ze strany obecných soudů. Mimo jiné konstatoval, že "námitka tvrzeného porušení práva na legitimní očekávání nemůže obstát již proto, že tzv. veřejná nabídka, kterou stěžovatel považuje jen za interní reguli vedlejšího účastníka, vyplývá přímo z , a se zřetelem ke znění ustanovení tohoto zákona nemohou být pochybnosti o jeho aplikovatelnosti i (právě) na vydávání pozemků osobám oprávněným ve smyslu zákona o půdě. Nabyl-li proto stěžovatel předmětné pozemky na základě smlouvy, jež byla s tím v očividném rozporu, nemůže se (úspěšně) dovolávat porušení svého legitimního očekávání, neboť mu žádné právo nesvědčilo."

Vzhledem k výše uvedeným důvodům, příp. důvodům uvedeným ve zmíněných usneseních Ústavního soudu, jež jsou dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz, nezbylo než i tuto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu