Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 37/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců a Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky M. F., zastoupené JUDr. Mgr. Věroslavem Alanem, advokátem, se sídlem Nad Zámkem 24, Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2008 č. j. -257, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tím, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces garantovaného především d, jakož i k porušení y ČR.

Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl k odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 12. 2007 č. j. -205 tak, že usnesení okresního soudu v napadené části ve výroku o věci samé, tj. v odstavci I. prvostupňového rozhodnutí, potvrdil. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že předpoklady pro vydání usnesení okresním soudem o nařízení soudního prodeje zástavy byly podle splněny.

Odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť tyto skutečnosti jsou účastníkům známy (srov. metodologicky obdobně např. v usneseních

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že podle soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Jestliže však došlo k postoupení zajištěné pohledávky, soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel navíc, že postupitel bez zbytečného odkladu oznámil postoupení pohledávky dlužníkovi nebo že postupník dlužníkovi postoupení pohledávky prokázal ( obč. zák.). Touto rozhodnou skutečností se soud vůbec nezabýval, ač tak měl učinit z úřední povinnosti. Nevypořádal se ani s námitkami dlužníka a zástavních dlužníků, že dlužníkovi povinnost plnit novému věřiteli nevznikla, protože mu postupitel postoupení pohledávky dosud neoznámil a postupník neprokázal. Podle ustanovení obč. zák. není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Jelikož však dlužník není zatím povinen novému věřiteli plnit, nelze toto ustanovení aplikovat. Soud mechanicky a formalisticky aplikoval ustanovení bez ohledu na smysl a účel ustanovení obč. zák. Tato mechanická aplikace zákona přinesla absurdní důsledky spočívající v tom, že soud nařídil prodej zástavy, přestože dlužníkovi povinnost plnit novému věřiteli ještě nevznikla, a navíc zavázal zástavní dlužníky a dlužníka k náhradě nákladů řízení ve výši 41.219,- Kč.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s implicitním právním názorem odvolacího soudu (též soudu prvního stupně) stran toliko výkladu podústavního práva. Výklad uplatněný obecnými soudy je založený na tom, že v případě soudního prodeje zástavy pro nařízení soudního prodeje zástavy postačuje pouze splnění podmínek dle , tedy doložení listin stanovených v citovaném ustanovení, a je naopak irelevantní obč. zák. (že tedy není třeba doložit zástavním věřitelem navíc, že postupitel bez zbytečného odkladu oznámil postoupení pohledávky dlužníkovi nebo že postupník dlužníkovi postoupení pohledávky prokázal). S ohledem na to, že jde o výklad podústavního práva, ten přísluší toliko obecným soudů, s výjimkou případů, kdy je takovým výkladem zasahováno do ústavně zaručených práv a svobod. O takovou situaci se však v dané věci nejednalo, neboť nešlo o interpretaci svévolnou, což ostatně netvrdí ani stěžovatelka, jen ryze formálně deklaruje údajnou nesmyslnost a formalismus v citovaném právním názoru, aniž by však své tvrzení jakkoli obsahově podložila.

K citovanému právnímu názoru odvolacího (a provostupňového) soudu Ústavní soud navíc poukazuje na nález

sp. zn.

, v němž vyslovil: "Podle ustanovení může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle ustanovení citovaného zákona je postupitel povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Z toho jednoznačně vyplývá, že změna na straně oprávněného subjektu nastává (na rozdíl od převzetí dluhu) pouhou smlouvou mezi věřitelem (postupitelem) na straně jedné a novým subjektem (postupníkem) na straně druhé, aniž by bylo zapotřebí souhlasu dlužníka. Vědomost dlužníka o změně na straně věřitele má význam jen potud, že ovlivňuje možnost přivodit zánik závazku jeho splněním i původnímu věřiteli, nemá však vliv na postavení nového věřitele jako aktivně legitimovaného ve sporu o plnění předmětného závazku vůči dlužníkovi". Pokud by tedy obecné soudy postupovaly v dané věci dle přesvědčení stěžovatelky, dostávaly by se do rozporu s citovaným právním názorem Ústavního soudu.

Lze dodat, že i kdyby bylo možné akceptovat právní názor stěžovatelky stran relevantního podústavního práva, stěžovatelka nijak nevysvětluje, proč by měl mít její právní názor v dané věci pro ni nějaký význam, neboť nejpozději provedením důkazu smlouvou o postoupení pohledávky v řízení by byla naplněna podmínka prokázání postoupení pohledávky dlužníkovi, vyžadovaná § 526 odst. 1 obč. zák.

Za uvedených okolností Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených základních lidských práv stěžovatelky neshledal.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecného soudu, a proto ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2009

Stanislav Balík

předseda senátu