Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 504/08

Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Z. E. a 2. N. E., obou zastoupených JUDr. Josefem Červinkou, advokátem, AK se sídlem Nový Hrozenkov 843, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2007 č. j. -68 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 5. 2007 č. j. -29 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé shora označené rozsudky obecných soudů, v nichž spatřovali porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelům i ostatním účastníkům řízení známy.

II.

Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ačkoliv stěžovatelé ve své ústavní stížnosti tvrdí pouze porušení Úmluvy, Ústavní soud, jsa vázán toliko petitem ústavní stížnosti a nikoliv jejím odůvodněním, přezkoumal napadená rozhodnutí i z hlediska d (dále jen " ").

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález ze dne 8. července 1999,

sp. zn.

, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud ovšem v projednávané věci takové porušení neshledal. Napadená rozhodnutí byla dostatečně odůvodněna a příslušná ustanovení jednoduchého práva byla obecnými soudy vyložena ústavně konformně. Nelze tedy přisvědčit blíže neodůvodněnému tvrzení stěžovatelů, podle něhož jsou oba napadené rozsudky v extrémním rozporu s pozitivním právem. Pouhá skutečnost, že stěžovatelé nesouhlasí s výkladem jednoduchého práva provedeným obecnými soudy, nezakládá porušení jejich ústavně garantovaných práv.

Co se týče námitky, že Okresní soud ve Vsetíně neprovedl navržený důkaz místním ohledáním, konstatoval Ústavní soud již dříve (např. nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, Sb. n. a u., sv. 33, str. 377): "Z pohledu ústavněprávního lze vymezit zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. V řízení o ústavních stížnostech lze jako první vyčlenit případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci(...)" V posuzovaném případě však soud odpovídajícím způsobem vyložil, proč považuje navržený důkaz za nadbytečný, když uvedl, že stěžovatelé nejdříve musejí unést břemeno tvrzení. Proti takovému postupu nemá Ústavní soud námitek.

Rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně bylo i v ostatních ohledech dostatečně odůvodněno. Soud vyložil, proč stěžovatelé podle jeho názoru neunesli břemeno tvrzení, konstatoval, že žalobou stěžovatelé pouze šikanují vedlejšího účastníka, a vypořádal se i s ostatními námitkami. O žalobě stěžovatelů tak bylo rozhodnuto způsobem, který jejich právo na spravedlivý proces neporušil.

Ani Krajskému soudu v Ostravě nelze vytknout porušení práva na spravedlivý proces. Krajský soud rekapituloval průběh řízení a poté dospěl k závěru, že napadený rozsudek je věcně správný a přesvědčivě odůvodněný. Proto odkázal ve větší části na jeho odůvodnění a sám pouze zdůraznil některé další okolnosti, jež považoval za významné. Část odůvodnění, kterou stěžovatelé označili za projev soudní libovůle, byla pouze konstatováním skutečností zřejmých ze spisu.

Právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení Úmluvy a y tedy porušeno nebylo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. března 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu