Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1395/07

Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ve věci sp. zn. ZN 164/2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhá vydání nálezu, že postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 tak, jak ve vyrozumění (v záhlaví uvedeném) uvedeno, bylo porušeno jeho právo garantované čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dne 11. 3. 2007 podal stěžovatel trestní oznámení na Ing. J. P., předsedu ČSSD, v němž uvedl, že jsou při uplatňování jeho majetkových práv porušovány závazky České republiky z Trestněprávní úmluvy o korupci publikované pod č. mez.smluv (dále jen Trestněprávní úmluva), konkrétně a a dále i závazky ze Směrnice č. 2000/35/ES. Stěžovatel se přitom explicitně - jakožto advokát působící ve dvou členských státech EU - dovolává trestněprávní ochrany svých majetkových práv dle komunitárního práva.

Dne 30. 3. 2007 bylo stěžovateli doručeno vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, ve kterém se uvádí, že v předmětné věci nebyly dány důvody k postupu dle § 158 odst. 1 a 3 trestního řádu.

Dle stěžovatele Česká republika nesplnila svůj závazek přijmout legislativní a jiná opatření k tomu, aby články 2 a 3 Trestněprávní úmluvy vymezené trestné činy byly zahrnuty do tuzemské trestněprávní úpravy, neboť § 162a odst. 1 trestního zákona dosud vymezuje úplatek nikoli jako nepatřičnou, ale jako neoprávněnou výhodu. Od vstupu Trestněprávní úmluvy v platnost v České republice se nevyskytl jediný případ trestního stíhání veřejného činitele za trestný čin korupce podle vymezení čl. 2 a čl. 3 Trestněprávní úmluvy.

Stěžovatel vytýká orgánům činným v trestním řízení, že nepostupovaly přímo podle Trestněprávní úmluvy, přestože byly povinny tak činit. Obvodní státní zastupitelství postupovalo podle stěžovatele v rozporu s Trestněprávní úmluvou, neboť se žádným v oznámení uváděným skutkem vážně nezabývalo. Postupem obvodního státního zastupitelství byla dle stěžovatele ČSSD, respektive jejímu předsedovi poskytnuta nepatřičná výhoda.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu. Ústavní soud se proto v dané věci nejprve zaměřil na posouzení otázky, zda je návrh podán oprávněnou osobou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

K ústavní stížnosti proti rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci je podle aktivně legitimována osoba, jež byla účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, nebo ve kterém mělo k jinému zásahu orgánu veřejné moci dojít. Ustavní soud totiž není superrevizní instancí a nemá proto neomezené právo přezkumu předchozích řízení (Filip. J., Hollander. P., Šimíček. V.: . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK 2001. str. 291. bod 1). Stěžovatelem nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je tedy nezbytnou podmínkou, aby takováto osoba byla účastníkem původního řízení, jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 6, str. 593 a násl.), nebo ve výjimečném případě, aby se výsledky řízení v materiálním smyslu mohly přímo dotknout jejích základních práv (viz usnesení ze dne 16. 3. 1995 ve věci

sp. zn.

).

V projednávané věci brojí stěžovatel proti skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezahájily na základě jeho trestního oznámení na Ing. J. P. úkony ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu.

Obecně je třeba připomenout, že trestní stíhání pachatele trestného činu je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu žádné základní právo stěžovatele v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 7, str. 343 a násl.). Neexistuje totiž žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, a to ani osoby, která trestní oznámení podala (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, In: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 14, str. 291 a násl.).

Ústavní soud proto shledal, že v projednávané věci není dán důvod odchýlit se od ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 11. 12. 2002 ve věci

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 5. 9. 2007 ve věci

sp. zn.

) a že se tak jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou. Z toho důvodu se Ústavní soud nemohl projednávaným podáním věcně zabývat.

Ústavní soud proto stěžovatelovo podání jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2008

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj