Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 513/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. M. a 2) společnosti Agentura MM Praha, s. r. o. se sídlem v Řitce, Sportovní 122, zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Krajánkova 12, proti Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha 1, Místnímu oddělení Holešovice, resp. "postupu a opatření policejního orgánu č.j.: ORI-2024/MO12-2007 ze dne 27. 12. 2007 - uložení spisového materiálu", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelé napadají postup policejního orgánu při vyřizování jejich oznámení o podezření ze spáchání trestných činů pomluvy podle tr. zákona, poškození cizích práv podle tr. zákona a nekalé soutěže podle tr. zákona, k čemuž mělo dojít článkem uveřejněným v týdeníku Nedělní Blesk ze dne 19. 8. 2007. Uložením spisového materiálu podle stěžovatelů došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v , , , 3, , 4, , , 2 a základních práv a svobod (dále jen " "), jakož i a České republiky (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 3. 1. 2008 bylo zástupkyni stěžovatelů doručeno vyrozumění o "uložení spisového materiálu" ve věci jimi podaného trestního oznámení; tento postup policejní orgán odůvodnil tím, že je nezbytné, aby "míra dehonestace, obsažená v nepravdivé informaci, byla vyšší, než je tomu v předmětném článku pocházejícím z bulvárního periodika", a věc stěžovatelů proto podle jeho názoru "spadá spíše do oblasti ochrany osobnostních práv".

S těmito závěry stěžovatelé nesouhlasí. Mají za to, že při vyřizování jejich podnětu policejní orgán kladl důraz na to, že inkriminovaný článek byl uveřejněn "v bulvárním periodiku", ačkoli k takovému rozlišování není zákonného důvodu. První stěžovatel je přesvědčen, že jeho vážnost ve společnosti byla snížena a jím připravovaný organizační projekt ohrožen; zdůrazňuje, že periodikum je vydáváno ve velkém množství výtisků a publikováno také na internetu, čímž způsobilost negativního ovlivnění čtenářů je výraznější. Důsledkem dotčeného článku je "neustále lživě napadán, zostouzen (a) pomlouván", a postup policejních orgánů, jestliže odmítly poskytnout jeho právům ochranu, proto považuje za neakceptovatelný.

Ústavní soud je podle soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda se policejní orgán vytýkaným postupem při vyřizování trestního oznámení dopustil pochybení způsobilých založit nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelů v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v rámci řízení o trestním oznámení stěžovatele, učiněného podle ustanovení § 158 trestního řádu; stěžovatel, coby "neúspěšný" oznamovatel trestného činu, který se cítí být poškozen, nesouhlasí s tím, jak orgány činné v trestním řízení s jeho podnětem naložily.

Oproti přesvědčení stěžovatele v tom však spatřovat porušení jím označených, ale ani jakýchkoli jiných ústavně garantovaných subjektivních práv, nelze. Zjištění příslušného skutku, kvalifikace jako trestného činu, trestní stíhání pachatele a jeho potrestání jsou obsahem vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu a nikoli mezi tímto pachatelem a jeho oznamovatelem. Je úkolem státu, aby zákonem určenými (typicky soudními) orgány rozhodoval podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl či nebyl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Soukromoprávní nároky osoby poškozené jednáním, v němž oproti jejímu názoru orgány činné v trestním řízení spáchání trestného činu nespatřovaly, jsou adekvátně zajištěny příslušnými občanskoprávní instituty, zejména náhrady škody, případně i ochrany osobnosti.

Shodně se Ústavní soud vyslovil i v dalších rozhodnutích, například v usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, str. 345 a násl., nebo usnesení

sp. zn.

, tamtéž, sv. 14, str. 291 a násl. Pro projednávanou věc je pak zejména ilustrativní závěr učiněný ve věci

sp. zn.

, ve které Ústavní soud (s odkazem na usnesení

sp. zn.

) uzavřel, že "způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36... Listiny". Z usnesení ve věci

sp. zn.

se pak podává - coby zásada - že žádné ustavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, zde není; o připustitelné výjimky v dané věci nejde (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

).

Platí tedy, že existence zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát usnesením odmítl.

Procesní formu, již policejní orgán v dané věci zvolil, stěžovatelé výslovně nenapadli; jen obiter dictum se sluší poznamenat, navzdory pochybnostem z hlediska podústavního práva, že na závěru o nedostatku podmínek pro zásah Ústavního soudu se tím ničeho nemění (srov. usnesení

sp. zn.

, resp.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2008

Jiří Mucha

předseda senátu