Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 15/07

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele OSDA - ČR - Genoservis, organizační jednotka občanského sdružení Ochranné Sdružení Drobných Akcionářů, ev. č. 004, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, zastoupeného JUDr. Pavlem Zajícem, advokátem se sídlem v Ostravě, Trocnovská 2a, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2006, č.j. -29, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 10. 2006, č.j. -45, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 1. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), následně doplněný přípisy, které Ústavní soud obdržel ve dnech 2. 7. 2007 a 25. 7. 2007, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v právní věci stěžovatele v postavení navrhovatele, za účasti obchodních společností Genoservis, a.s., a Moravskoslezská zemědělská, a.s., o návrhu na přezkoumání přiměřenosti protiplnění, zamítl žádost stěžovatele o přiznání osvobození od placení soudního poplatku z návrhu ve výši 1.000 Kč. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadaným usnesením ze dne 5. 10. 2006 k odvolání stěžovatele usnesení krajského soudu ze dne 24. 5. 2006 potvrdil.

Stěžovatel se domníval, že vydáním napadaných usnesení obecných soudů došlo k zasažení jeho ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu, jak je zakotveno v d, resp. k porušení jeho práva na přístup k soudu ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecné soudy v právní věci stěžovatele rovněž nerespektovaly , y.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel nejprve popsal dosavadní průběh řízení před obecnými soudy, k čemuž doplnil údaje, které označil za vysvětlující okolnosti obecně informativní povahy. Ve vztahu k napadaným rozhodnutím obecných soudů pak stěžovatel prohlašoval, že obecné soudy při jejich vydávání nešetřily základní povinnost uloženou každému soudu, a to povinnost jednat s náležitou pečlivostí a pozorností při řízení tak, aby nedošlo k poškození práv účastníků řízení. Pouze důsledkem nedostatečně pozorného sledování souzené právní záležitosti krajským soudem, resp. zaměnění dvou odlišných právních subjektů vrchním soudem, byla přijata rozhodnutí, v nichž obecné soudy vyslovují právní závěry vykazující extrémní nesoulad s jimi učiněnými skutkovými zjištěními. Takto předestřenou argumentaci stěžovatel ve své ústavní stížnosti blíže rozvedl.

Ústavní soud si za účelem věcného přezkumu ústavní stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. . Při jeho prostudování učinil Ústavní soud zjištění, která ovšem budou konstatována na příslušných místech v následujícím textu ve vztahu k námitkám stěžovatele z jeho ústavní stížnosti.

II.

Ústavní soud poté přistoupil k přezkumu napadených rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzených porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle náhledu stěžovatele, jak jej představil ve své ústavní stížnosti, nerespektují napadaná rozhodnutí obecných soudů jeho práva na soudní a jinou právní ochranu a na přístup k soudu, přičemž stěžovatel k tomuto podotýká, že krajský a vrchní soud v jeho právní věci nepostupovaly v souladu s , y. Z hlediska jejího obsahu je však ústavní stížnost stěžovatele vystavěna na jeho nesouhlasu s odůvodněními napadaných usnesení obecných soudů, kdy stěžovatel není s to ztotožnit se s právním závěrem obecných soudů o vzájemné rozpornosti jím předkládaných tvrzení a dokladů.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného návrhu dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn.

, publikované pod č. 28 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, str. 275; dostupné také na www.judikatura.cz). Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006,

sp. zn.

; dostupný na www.judikatura.cz). Ústavní soud v tomto směru napadaná rozhodnutí obecných soudů přezkoumal, nicméně vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl.

Vzhledem ke skutečnosti, že na kladné vyřízení návrhu účastníka ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), není právní nárok a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění učiněná obecnými soudy ze stěžovatelem předkládaných dokladů, stejně jako právní závěry, k nimž dospěly obecné soudy při zvažování důvodnosti uplatňovaného návrhu stěžovatele, Ústavní soud tak nemůže ústavněprávním námitkám stěžovatele z jeho ústavní stížnosti přisvědčit. Krajský a vrchní soud se stěžovatelem v řízení předloženými doklady zabývaly a v odůvodněních napadaných rozhodnutí vyložily, z jakých příčin mají pochybnosti o jejich věrohodnosti, přičemž je to právě navrhovatel, tedy žadatel o osvobození od soudních poplatků, kdo v konkrétním řízení dokládá a prokazuje důvodnost svého návrhu dle . Závěr o vzájemné rozpornosti stěžovatelových tvrzení, resp. údajů z jeho dokladů, a na tomto vystavěné právní závěry, dle nichž nebyly shledány zákonné předpoklady pro přiznání osvobození od placení soudního poplatku z návrhu (č.l. 29) a stěžovatel neprokázal, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků podle (č.l. 49), vnímá Ústavní soud jako ústavně konformní. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod pro podání ústavní stížnosti.

Pro úplnost pak Ústavní soud poznamenává, že za přiléhavé považuje konstatování, které učinil krajský soud v odlišné, avšak obdobné právní věci stěžovatele, jmenovitě v usnesení ze dne 9. 1. 2006, č. j. -14, kde vyjevil své přesvědčení, že částka 1.000 Kč, která je po stěžovateli na soudním poplatku z návrhu žádána, by neměla nadměrným způsobem zatížit rozpočet žádné funkční právnické osoby, zvláště pak ne v případě, pokud stěžovatel dovozuje aktivní legitimaci ve věci z vlastnictví akcií (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2006,

sp. zn.

; dostupné na http://nalus.usoud.cz). Pod náhledem tohoto stanoviska tak Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele posuzoval.

Ústavnímu soudu tedy s ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že neshledal existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto projednávanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu