Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 474/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti organizační jednotky občanského sdružení "Ochranné Sdružení Drobných Akcionářů" nazvané OSDA - ČR - Genoservis, se sídlem Nádražní 532/157, Ostrava, evidenční číslo: 004, zastoupené předsedou organizační jednotky Tomášem Tauferem, právně zastoupené JUDr. Milošem Bláhou, advokátem se sídlem Zenklova 117, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2006 č. j. -26, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2006 č. j. -14, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáním ze dne 25. 8. 2006, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí, a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo zakotvené v d (dále jen " ") a v y.

Stěžovatel nesouhlasí zejména s odůvodněním nevyhovujícího výroku usnesení soudu prvního stupně potvrzeného rozhodnutím odvolacího soudu ohledně návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Genoservis, a. s. Protiústavnost předmětného rozhodnutí soudu prvního stupně spatřuje stěžovatel v údajné nezákonnosti posouzení předpokladů pro osvobození stěžovatele (v dřívějším řízení "žalobce") od soudních poplatků ve smyslu ustanovení (dále jen " ") a dále ve skutečnosti, že soud prvního stupně porušil své zákonné povinnosti, pokud při posuzování stěžovatelem předložených dokladů nepostupoval ve smyslu ustanovení a neustanovil pro posouzení majetkových poměrů stěžovatele znalce.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 1. 2006 č. j. -14 žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nevyhověl a stěžovateli osvobození od soudních poplatků v předmětném řízení nepřiznal, neboť stěžovatel ani po opakované výzvě tohoto soudu nepředložil takové doklady, které by osvědčovaly majetkové poměry vylučující možnost potřebných plateb, přičemž s ohledem na výši soudního poplatku (1 000,- Kč) prvostupňový soud zdůraznil, že taková částka by neměla "nadměrným způsobem zatížit rozpočet žádné funkční právnické osoby", zvláště pak ne v případě, pokud stěžovatel dovozuje aktivní legitimaci ve věci z vlastnictví akcií.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 4. 2006 č. j. -26 jako soud odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že sice podle jeho zjištění z obsahu příslušného soudního spisu nic nenasvědčuje tomu, že v dané věci se jedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva, avšak stěžovatel je i v takovém případě povinen soudu věrohodným způsobem prokázat své majetkové poměry, pokud jimi odůvodňuje žádost o osvobození od soudního poplatku. Stěžovatelem předložené doklady - účetní závěrka, potvrzení předsednictva stěžovatele, čestné prohlášení statutárního orgánu stěžovatele a zástavní smlouvu posoudil odvolací soud ve shodě s právním názorem soudu prvního stupně a v této souvislosti konstatoval, že ze zástavní smlouvy vyplývá, že stěžovatel závazek vůči konkrétní osobě zajistil zástavním právem k jednomu kusu akcie společnosti Genoservis, a. s., což však v předložené rozvaze jakýmkoli způsobem není vyznačeno. Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti předložených dokladů a tedy nesplnění zákonných podmínek pro osvobození ve smyslu ustanovení

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele včetně doplnění jeho návrhu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatel odůvodňuje svůj návrh údajným porušením svého práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces, přičemž zdůrazňuje, že oba obecné soudy při svém rozhodování vybočily z rámce procesního předpisu a porušily tak povinnost uvedenou v ustanovení y.

Jádrem jeho ústavní stížnosti je však nesouhlas s odůvodněním napadených rozhodnutí obou obecných soudů především v otázce věrohodnosti jím předložených listinných dokladů.

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil (viz např. usnesení

sp. zn.

uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, nález č. 28, str. 275 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2006

sp. zn.

), že v otázce osvobození od soudních poplatků je možnost zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů ještě omezenější, než je tomu v ostatních případech, neboť posouzení a rozhodnutí o tom, zda jsou splněny stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů zejména s ohledem na ústavní princip nezávislosti soudů ( y).

Vzhledem k tomu, že na kladné vyřízení žádosti účastníka není právní nárok a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění ani právní závěry, k nimž příslušný obecný soud při zvažování důvodnosti uplatňovaného návrhu dospěl, nemůže přisvědčit ani tvrzením stěžovatele o údajně nezákonném postupu soudu prvního stupně při hodnocení stěžovatelem předložených dokladů či o nedostatečném skutkovém zjištění, které bylo podkladem pro rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž sdílí názor obecných soudů, že žadatel o osvobození od soudních poplatků v konkrétním řízení dokládá (a prokazuje) důvodnost svého návrhu ve smyslu ustanovení

Jak je zřejmé z dosavadní judikatury, Ústavní soud není oprávněn "přehodnocovat" již jednou provedené hodnocení dokladů předložených stěžovatelem v otázce jeho poměrů, pokud se oba obecné soudy těmito doklady v řízení zabývaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily, z jakého důvodu mají pochybnosti o jejich věrohodnosti. Skutečnost, že stěžovatel s těmito důvody nesouhlasí, nezakládá ještě bez dalšího protiústavnost předmětných rozhodnutí.

Závěrem Ústavní soud poznamenává, že v návrhu obsažený odkaz na právní závěr vyjádřený v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

je pro daný případ nepoužitelný, neboť předmětný nález se týká věci skutkově zcela odlišné.

Ústavní soud proto na základě výše uvedených důvodů návrh odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu