Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2139/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem Komenského 241, Hradec Králové, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2007, č. j. -280, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. W., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 15. srpna 2007 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. července 2007, č. j. -280, kterým bylo rozhodnuto, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, Mgr. Miloš Zdražil, JUDr. Alena Pokorná, a JUDr. Pavel Mihola nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , a u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. . Tvrdí, že tím byla porušena jeho základní práva podle d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podstata ústavní stížnosti je založena na námitce podjatosti výše jmenovaných soudců, kterou stěžovatel spatřuje ve způsobu rozhodování v jeho jiné věci (sp. zn. ), kde s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. (č. 477/2005 Sb.), potvrdili rozsudek soudu prvého stupně a tak sami a zřejmě dobrovolně rezignovali na svou povinnost poskytnout stěžovateli požadovanou soudní ochranu, a dali jednoznačně najevo, že míní zbavit stěžovatele jeho chráněného lidského práva na spravedlivý soudní proces. Svým postupem totiž uvedení soudci bez odůvodnění přehlížejí obecně závazná stanoviska Ústavního soudu, obsažená v nálezu

sp. zn.

(in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 3. N. 14. str.73; 55/1995 Sb.), a ve stanovisku sp. zn. (in Sbírka nálezů a usnesení. Sv.16. St. 135. str.9; 289/1999 Sb.). V té souvislosti se stěžovatel hlásí k odlišným stanoviskům soudců Ústavního soudu JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Miloslava Výborného ke stanovisku . Z toho dovozuje předpojatost uvedených soudců obecného soudu. Napadeným rozhodnutím tedy mělo dojít jednak ke zbavení jeho práva na věcné posouzení všech otázek rozhodných pro spravedlivé rozhodnutí ve dvoustupňovém řízení, a ve zbavení práva, aby jeho věc posuzoval v podstatné části jeho zákonný soudce.

Dosavadní judikatura Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, avšak nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou. Pochybnosti musí být určitým způsobem objektivizovány v tom směru, že existují a účastníkem jsou tvrzeny určité objektivní skutečnosti, v jejichž světle může být nepodjatost konkrétního soudce zpochybněna.

Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatel ke svému subjektivnímu přesvědčení o podjatosti uvedených soudců neuvedl žádný konkrétní důvod, přičemž sama okolnost, že soudce rozhodoval ve věcech, týkajících se téhož účastníka, resp. to, že jeho odvolání v jiné věci nevyhověl, nemůže být důvodem vyloučení soudce (str. 2 usnesení). Tuto argumentaci lze považovat s přihlédnutím ke shora naznačeným kritériím za ústavně souladnou. Důvodem k podjatosti soudců totiž nemůže být z podstaty věci právní názor soudců obecných soudů na určitou konkrétní věc, nota bene pokud je podepřen právním názorem pléna Ústavního soudu, které navazovalo na svoji dosavadní rozhodovací činnost, tj. včetně stěžovatelem uvedených rozhodnutí. Lze tedy uzavřít, že se obecný soud v posuzovaném případě důsledně zabýval podstatou námitky stěžovatele a způsob rozhodnutí o ní odpovídá pravidlům fair procesu.

Ústavní soud tedy nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2007

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu