Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 3/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové (soudkyně zpravodajka) a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Obvodního soudu pro Prahu 3 se sídlem Praha 3, Jagellonská 5, na zrušení ustanovení , , ve znění novely provedené , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů, v části, ve které "ustanovení a 2 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 15. ledna 2007 podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů, se Obvodní soud pro Prahu 3, za který jedná soudkyně Mgr. Jitka Stibralová (dále jen "navrhovatel"), domáhal zrušení ustanovení , (dále jen ""), v účinném znění, tedy ve znění novely , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně občanského zákona (dále jen "") v části, ve které "ustanovení a 2 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost".

Předmětný návrh podal navrhovatel v souvislosti s rozhodováním v řízení vedeném pod sp. zn. .

Ústavní soud z podaného návrhu a z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. zjistil, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 15. června 2006 se žalobkyně R. L., která je vlastnicí domu č. p. 1561 v k. ú. Vinohrady, u soudu domáhala po žalovaných J. a V. V. přivolení k výpovědi z nájmu bytu situovaného ve 4. nadzemním podlaží předmětného domu. V žalobě žalobkyně uvedla, že žalovaní opustili společnou domácnost a v bytě s poukazem na ustanovení ve spojení s ustanovením ve znění účinném do 30. 3. 2006, zanechali svého syna. Podle názoru žalobkyně se v daném případě jedná o účelové obcházení citovaných ustanovení , které je v rozporu s dobrými mravy a je dán výpovědní důvod podle ustanovení , ve znění účinném do 30. března 2006.

Navrhovatel v návrhu uvedl, že na zjištěný skutkový stav v posuzované věci dopadá právní úprava ustanovení ve spojení s ustanovením , ve znění účinném k březnu 2002, tedy k době, kdy žalovaní opustili společnou domácnost a že "nutnost" dovodit při naplnění hypotézy právní normy přechodu nájmu bytu ho vede s ohledem na účel ustanovení o přechodu nájmu bytu k závěru, že toto ustanovení je protiústavní. Dále navrhovatel uvedl, že znění ustanovení a doznala oproti znění účinnému v březnu 2002 určité změny, která podle jeho názoru není zásadní, nemá vliv na danou věc a neodstraňuje neústavnost. Navrhovatel proto navrhuje zrušení napadených ustanovení ve znění účinném v současné době pro jejich rozpor s d (dále jen ""). Pro případ, že by Ústavní soud dospěl k závěru, že část ustanovení není v rozporu s ústavním zákonem, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud uvedl možný ústavní výklad daného ustanovení s ohledem na zjištěný skutkový stav.

II.

Ústavní soud si k posouzení podaného návrhu vyžádal vyjádření účastníků řízení, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 19. dubna 2007 uvedla, že s právním názorem navrhovatele o neústavnosti napadeného ustanovení se neztotožňuje. Napadené ustanovení samo o sobě není neústavní, praxe však ukazuje nemalá rizika jeho neústavní aplikace a interpretace. Poslanecká sněmovna v této souvislosti odkázala na obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 1. června 2005,

sp. zn.

(in www.judikatura.cz) s tím, že z hlediska a y je nepřípustné, aby ustanovení a poskytovalo ochranu zde vyjmenovaným příbuzným nájemníka, kteří tuto výjimečnou možnost využijí v rozporu s jeho úzce vymezeným účelem. Soudy jsou ústavně zavázány pečlivě prověřovat, zda osoba tvrdící splnění podmínek přechodu nájmu nezneužívá zákon na újmu vlastníka.

Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření k obsahu návrhu uvedl, že pokud navrhovatel zpochybnil přechod nájmu bytu toliko co do podmínky trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem bytu (a nikoli již v jiném aspektu), jeví se jeho tvrzení o nešetření podstaty vlastnického práva nekonzistentním. Pokud se týká požadavku navrhovatele o ústavní výklad napadeného ustanovení na zjištění skutkového stavu, velmi obezřetně lze kvalifikovat takový požadavek jako nepochopení role Ústavního soudu v ústavním systému. Domáhá-li se obecný soud "autoritativního výkladu ve své kauze", nevzal v potaz interpretační prostor, který Ústavní soud ve své judikatuře obecným soudům již tolikrát otevřel. V konkrétní kauze se mohl obecný soud dokonce opřít o více než ilustrativní nález

sp. zn.

. Navrhovatel očividně s nálezem pracoval, patrně však jen do té míry, která nepřesáhla jednoznačné formulace tam uvedené. Ústavní kautely aplikované na interpretaci předmětné problematiky (restriktivní výklad, přísné teleologické zaměření dotčeného institutu, ústavní korektivy při extrémní aplikaci jednoduchého práva) sice navrhovatel částečně zmiňuje, avšak nenalézá možnost jejich uplatnění, pročež se spokojuje s přenesením vlastní odpovědnosti na bedra strážce ústavnosti. Zde lze pravděpodobně spatřovat latentní těžiště předloženého návrhu a nelze bez povšimnutí ponechat skutečnost, kdy ze strany obecného soudu dochází k jakési rezignaci na komplexní analytický přístup k výkladu právní normy, a tím i ke spravedlivému nalezení práva v jím řešené kauze a jeho záměnu tvrzením o protiústavnosti toho ustanovení, s jehož zněním se pro daný případ aplikující orgán neztotožní (např.

sp. zn.

a

). Závěrem svého vyjádření Senát uzavřel, že napadené ustanovení nevykazuje v kontextu současného právního stavu takové ústavněprávní deficity, pro které by mělo být toto ustanovení zrušeno.

III.

Ústavní soud může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. y, y). Pravomoc Ústavního soudu je dána y a v jeho rámci .

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je podle ustanovení navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení ustanovení , ve znění Podle dikce citovaného ustanovení je návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle článku 95 odst. 2y.

Ustanovení ve znění do 30. března 2006 znělo takto:

§ 708: Ustanovení § 706 odst. 1 a § 707 odst. 1 platí v případě, jestliže nájemce opustí

trvale společnou domácnost.

Ustanovení ve znění od 1. dubna 2006 (dle novely ) zní takto:

§ 708: Ustanovení § 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce

opustí trvale společnou domácnost.

Ustanovení ve znění do 30. března 2006 znělo takto:

§ 706:

odst. 1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že sním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázání výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt.

odst. 2) Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

Ustanovení ve znění po 1. dubnu 2006 dle novely a ve znění od 1. července 2006 dle novely , o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "") , zní takto:

§ 706:

odst. 1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, partner 1a), rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že sním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.

odst. 2) Nájemci (společnými nájemci) se stávají také vnuci nájemce a ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázání výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti alespoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Jde-li o vnuky nájemce, může soud z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se stávají nájemci, i když soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Jde-li o osoby, které nájemce do bytu přijal až po sjednání nájemní smlouvy, vztahuje se na tyto osoby ustanovení věty první pouze tehdy, jestliže se na tom nájemce a pronajímatel písemně dohodli; to neplatí, jde-li o vnuky nájemce.

odst. 3) Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

IV.

Jak Ústavní soud z podaného návrhu i ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 zjistil, k opuštění společné domácnosti a tvrzeného přechodu nájmu na syna žalovaných došlo v březnu 2002 a ustanovení , stejně jako související znění ustanovení , na posuzovanou věc dopadá ve znění účinném ke dni 30. března 2006; toto znění je pro řešení předmětného sporu rozhodné. Ústavní soud konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 3 jakožto navrhovatel není oprávněn podat návrh na zrušení ustanovení , ve znění , ve smyslu článku 95 odst. 2y, neboť toto ustanovení, jakož i navazující ustanovení , bylo dotčeno novelou provedenou a a nejedná se tedy o znění ustanovení, jehož má být při řešení věci jím rozhodované bezprostředně použito.

I když se z pohledu navrhovatele může jednat o změnu, která není zásadní, Ústavní soud za takto nastalé procesní situace není oprávněn se autoritativně vyjadřovat k ústavní konformitě ustanovení , ve znění po novele učiněné , a to ani z pohledu názorů vyjádřených Ústavním soudem v nálezu

(publ. ve Sbírce zákonů pod č. 78/2001 Sb.), eventuelně názorů k tomuto nálezu prezentovaných v odlišných stanoviscích šesti soudců Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

in www.judikatura.cz). K tomu, aby mohl soud zpochybnit ústavnost jakéhokoliv zákona či jeho části, je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace ve znění na daný případ dopadajícím. Tak tomu však v projednávané věci není.

K části odůvodnění návrhu, ve které navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud uvedl možný ústavní výklad daného ustanovení s ohledem na zjištěný skutkový stav, Ústavní soud odkazuje na ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů (zákon o soudech a soudcích). Dle citovaného ustanovení přísluší Nejvyššímu soudu, který je vrcholným soudním orgánem, "dozor" nad rozhodovací činností obecných soudů a jen Nejvyšší soud v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. Názorově sjednocovací a výkladová funkce zákonů pro soudy tedy nepřísluší, jak se domnívá navrhovatel, Ústavnímu soudu, ale je výhradně úkolem Nejvyššího soudu. Pojem společná domácnost a její opuštění či přenesení je přitom v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již ustálen (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , in www.nsoud.cz).

Pro doplnění Ústavní soud uvádí, že pokud právní norma v některých situacích neposkytuje jednoznačnou odpověď, neznamená to samo o sobě, že by takováto nejistota byla nutně protiústavní. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu totiž "neurčitost některého z ustanovení právního předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (y), toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daného ustanovení i pomocí obvyklých interpretačních postupů" (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 186/1997 Sb.). Důvodem protiústavnosti tedy zásadně nejsou případné subjektivní interpretační potíže při výkladu zákona.

Ústavní soud podaný návrh Obvodního soudu pro Prahu 3 na zrušení ustanovení , ve znění v části, ve které "ustanovení a 2 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost", posoudil jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Proto tento návrh podle ustanovení z důvodu uvedeného v odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22.srpna 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu