Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 22/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů o návrhu navrhovatele Krajského soudu v Brně na zrušení věty druhé a třetí ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem podaným podle y ČR a doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 3. 2006, Krajský soud v Brně, za který jedná soudce JUDr. Milan Páleníček, navrhl zrušení shora označených ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v platném znění. Uvedl, že přesvědčení o neústavnosti shora citovaných ustanovení získal během řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , a .

Podle Krajského soudu v Brně (dále jen "navrhovatel") jsou ustanovení věty druhé a třetí odstavce čtvrtého v rozporu s d (dále jen ""). Upozornil, že toto ustanovení zákona je, v souvislosti s , , a čl. XXV bod 1 přechodných ustanovení k , vykládáno Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Brně (ZKI v Brně) a Vrchním soudem v Olomouci tak, že žaloba podle je opravným prostředkem proti nepravomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu, o kterém soud rozhoduje podle nové části páté . Počínaje 1. lednem 2003 jsou předmětem správního soudnictví věci veřejnoprávní. Přezkoumávají se přitom pravomocná správní rozhodnutí, takže žaloba je nepřípustná, nevyčerpal-li žalobce opravné prostředky v řízení před správním orgánem (/a ). Podle (dále jen "OSŘ") soud rozhoduje ve věci poté, co nabylo rozhodnutí správního orgánu právní moci. Podle je žaloba nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky. Ustanovení nemá dovětek "připouští-li je zvláštní zákon", z čehož plyne, že se jedná o ustanovení kogentní, které zákonodárci neumožňuje, ve věci soukromoprávní, zvláštním zákonem opravný prostředek ve správní linii nepřipustit.

Navrhovatel argumentuje tím, že ustanovení , věta druhá a třetí, je i po 1. lednu 2003 součástí platného právního řádu. Počínaje 1. lednem 2003 je neaplikovatelné, neboť se stalo obsoletním. Podle navrhovatele zákonodárce opomněl toto ustanovení derogovat. V případě zákonodárce stanovil, že se jedná o věc soukromoprávní ( ). Zákonodárce nemohl řešit otázku, zda se jedná o věc jednostupňovou nebo dvoustupňovou, neboť tato věc je již vyřešena zákonem ( ). Protože zákonodárce stanovil, že řízení před katastrálním úřadem je soukromoprávní, měl zákonem derogovat větu druhou a třetí ustanovení (napadeného touto ústavní stížností), neboť jinak by obě tyto věty byly v rozporu s ustanoveními , a čl. XXV bod 1 přechodných ustanovení k Krajský soud proto považoval tato ustanovení za obsoletní.

Naopak správní úřad (ZKI v Brně) a Vrchní soud v Olomouci považují toto ustanovení za platné a aplikovatelné. Z toho pak dovozují, že opravný prostředek proti rozhodnutí katastrálního úřadu, ve smyslu , nutno považovat za žalobu podle a násl. . Takovýto výklad je však rozporný s textem . Žaloba podle je přípustná pouze proti pravomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu, pojmově proto nemůže být opravným prostředkem proti nepravomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu. Dále navrhovatel zpochybnil poučení, které dávají účastníkům řízení katastrální úřady v rozhodnutích zamítajících návrh na vklad. Nesprávným výkladem zákona dochází k odnímání práva podat opravný prostředek ve správní linii, což je v přímém rozporu s y. Protože soud nemůže rozhodnout o opravném prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí, nezbývalo by mu než řízení o podané žalobě zastavit. Navrhovatel závěrem upozornil, že argumentuje starým , protože nepovažuje správní řízení před katastrálním úřadem, v nichž byla podána žaloba podle , proti rozhodnutí katastrálního úřadu vydaného před 31. prosincem 2005, za pravomocně skončená (část sedmá, hlava druhá nového ). Současně navrhovatel předložil rozsáhlé návrhy de lege ferenda, jak by mělo ustanovení správně znít.

V souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se k návrhu vyjádřila, jako účastník řízení, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, která odmítla tvrzené důvody protiústavnosti napadených ustanovení .

K návrhu se vyjádřil též Senát Parlamentu České republiky. Poukázal na skutečnost, že napadená ustanovení jsou součástí od samého počátku jeho normativní existence, tedy vznikla v době, kdy Senát ještě nebyl ustaven. K poznamenal, že toto ustanovení bylo i v době před rokem 2003 vykládáno různě, ovšem záhy se praxe ustálila. Senát se při výkladu tohoto ustanovení, za stávající právní situace, přiklonil k závěrům obou vrchních soudů a teleologickým výkladem dovodil, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu věcného práva je možný jediný opravný prostředek, kterým je žaloba podle části páté . Současně odkázal na právní literaturu, která zaujala k tomuto problému shodné stanovisko (viz Kuba, B. - Olivová, K. Katastr nemovitostí České republiky, Praha: Linde 2005, str. 103 atd., event. Brothánková, J. - Žižková, M. , Praha: Linde 2003, str. 225 a str. 277). Skutečný záměr zákonodárce, vyjádřený v bodě 1 čl. XXV , je ostatně nepochybný. Senát považuje výklad sporných ustanovení zákona navrhovatelem za pochybný a nepřesvědčivý: "Pakliže podle navrhovatele obecný soud nemůže poskytnout patřičnou soudní ochranu, neboť "nemá podle čeho rozhodnout", pak se dopouští interpretační svévole, vedoucí v důsledku až k denegatio iustitiae." Judikatura vyšších soudů přitom otevírá navrhovateli ústavně konformní interpretaci, která vede také k ústavně požadovanému cíli, tedy přezkoumání dané věci soudem. Senát nahlíží na celou záležitost jako na složitý případ aplikace jednoduchého práva, ve kterém by mohl a měl sehrát svou roli především Nejvyšší soud prostřednictvím sjednocování judikatury.

K návrhu Krajského soudu v Brně se též vyjádřily Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Praze, které odmítly argumenty navrhovatele a označily návrh za nedůvodný.

Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně ve svém vyjádření odkázal na judikaturu obecných soudů (např. usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. - 28, ze dne 30. 11. 2004), která problémy nastíněné navrhovatelem vyřešila, dovodila v případech uváděných navrhovatelem jednoinstančnost řízení před katastrálním úřadem, přičemž opravným prostředkem proti rozhodnutí katastrálního úřadu je žaloba podle části páté . Právní úprava věty druhé a třetí , o možnosti podání opravného prostředku proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je sice zjevně v rozporu s právní úpravou podmínek pro podání žaloby podle , nicméně právní výklad navrhovatele o přípustnosti odvolání podle nelze připustit. Přezkum rozhodnutí katastrálního úřadu soudem je tu namístě, neboť jde o věc svou podstatou soukromoprávní, a proto by ani přezkum rozhodnutí správním orgánem nebyl vhodný.

Návrh je zjevně neopodstatněný.

Ustanovení , ústavnost jehož věty druhé a třetí navrhovatel zpochybňuje, zní: "Rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručuje všem účastníkům řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustný opravný prostředek. Pokud podanému opravnému prostředku příslušný orgán republiky nevyhoví v plném rozsahu, rozhoduje o podaném opravném prostředku soud." Ve smyslu bodu 13 se příslušným orgánem republiky rozumí katastrální úřad.

Ústavní soud na prvém místě zdůrazňuje, že důvodem protiústavnosti zásadně nejsou případné interpretační potíže při výkladu zákona. Pokud právní norma v některých situacích neposkytuje jednoznačnou odpověď, neznamená to samo o sobě, že by takováto nejistota byla nutně protiústavní. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu totiž "neurčitost některého z ustanovení právního předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (y), toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daného ustanovení i pomocí obvyklých interpretačních postupů" (nález pléna Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný pod č. 186/1997 Sb.). Tak tomu ovšem v tomto případě, jak bude níže uvedeno, není.

V podstatě hlavním důvodem návrhu je normativní konflikt mezi ustanovením, jehož ústavnost je návrhem zpochybněna, a ustanovením , které je podle navrhovatele ustanovením kogentním, a proto "zákonodárci neumožňuje ve věci soukromoprávní zvláštním zákonem opravný prostředek ve správní linii nepřipustit". Není ovšem úkolem Ústavního soudu řešit případné rozpory mezi jednotlivými ustanoveními různých zákonů, protože takovéto rozpory jsou v rámci podústavního práva povinny řešit obecné soudy, za použití příslušných interpretačních pravidel. Není úkolem Ústavního soudu, aby do tohoto procesu interpretace zákonů vstupoval v rámci řízení o obecné či konkrétní kontrole norem. Stejně tak není úkolem Ústavního soudu shledávat neústavním jakýkoliv nedokonalý zákon, neboť prostá nedokonalost zákona nemůže znamenat, bez dalšího, jeho protiústavnost.

V tomto případě je pro věc významné, že daná právní otázka byla uspokojivě, ústavně konformním způsobem, vyřešena judikaturou. Jak uvádí ve svém vyjádření Senát Parlamentu ČR, s tímto převažujícím právním názorem judikatury se navíc ztotožňuje i odborná literatura (srov. shora podané vyjádření Senátu). Podle rozhodnutí zvláštního senátu, ustaveného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, sp. zn. , ze dne 14. 8. 2006 (publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení NSS 11/2006), "proti rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není ani po 1. 1. 2003 přípustné odvolání; v úvahu připadá jen podání žaloby podle páté části ." V tomto kompetenčním sporu zvláštní senát rozhodoval, zda proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva je přípustné nejprve odvolání podle a teprve poté může následovat žaloba k soudu podle nové páté části , či zda se proti zmiňovanému rozhodnutí podává rovnou žaloba k soudu. Zvláštní senát dovodil, v rozporu s právním názorem navrhovatele, že se proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva podává žaloba k soudu. O napadeném ustanovení zvláštní senát dovodil, že po reformě správního soudnictví v roce 2003 "součástí právního řádu ... zůstalo v nezměněné podobě i ustanovení , nicméně díky přechodným ustanovením se nejedná o ustanovení obsoletní, ale o ustanovení nepřímo novelizované článkem XXV bodem 1. Ten stanoví, že ve věcech uvedených v , ve znění účinném od 1. 1. 2003, tj. tam, kde správní orgán rozhodl podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ( ), v nichž zvláštní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté, hlavy třetí, , ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona () podat žalobu podle (nové) části páté za podmínek jím stanovených. Na ustanovení je tedy třeba nyní pohlížet tak, že se nepodává opravný prostředek k soudu, ale žaloba podle nové páté části . ... pod slovní slupkou "opravného prostředku" ve smyslu se totiž po 1. 1. 2003, v důsledku nepřímé novelizace, ve skutečnosti skrývá žaloba ve smyslu části páté ." Aniž by Ústavní soud hodnotil správnost právních závěrů zvláštního senátu, k čemuž ostatně není ani kompetentní, poznamenává jen, že zvláštní senát vyšel z interpretačních direktiv, které pravidelně obecným soudům předestírá judikatura Ústavního soudu.

Podstatou návrhu je tedy v zásadě nesouhlas s citovaným právním názorem zvláštního senátu. Není ovšem v pravomoci Ústavního soudu v řízení o konkrétní kontrole norem vstupovat do problematiky výkladu podústavního práva, zejména v situaci, kdy existuje ústavně konformní výklad daného problému, k němuž mezitím obecné soudy již došly. Celý návrh lze shrnout tak, že navrhovatel dospívá k protiústavnímu závěru, pročež má být zrušeno jím napadené ustanovení. Navrhovatel přitom dospívá ke svému právnímu závěru aplikací metod výkladu povýtce doslovného, zatímco zvláštní senát na celý případ aplikuje komplexní metodologii výkladu teleologického a systematického.

Ústavní soud k tomu uzavírá, že je povinností obecného soudu následovat ten výklad, který vede k závěru ústavně konformnímu, což je výklad, k němuž dospěl zvláštní senát. Pokud by snad Krajský soud v Brně, jako navrhovatel, hodlal za daného právního stavu po vydání tohoto usnesení Ústavního soudu žaloby odmítnout, jak ve svém návrhu uvádí, dopustil by se odmítnutí spravedlnosti, a tím i porušení základního práva žalobců podle y. Toto základní právo svědčí všem žalobcům ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , a . Současně by porušil i základní právo žalobců na projednání jejich věcí bez zbytečných průtahů podle y.

S ohledem na to, že návrh na zrušení shora označených ustanovení je zjevně neopodstatněný, první senát Ústavního soudu nepovažoval za nutné předkládat věc plénu a návrh odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu