Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1517/07

Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti R. V., soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Hráského 406, 256 18 Benešov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -40 ze dne 6. dubna 2007 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -30 ze dne 9. února 2007, o náhradě nákladů exekuce, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo co do základu nároku (nikoliv výše) potvrzeno tamtéž uvedené a návrhem stěžovatele rovněž napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výroku o nákladech exekutora (tj. stěžovatele), dle něhož je povinný v předmětné exekuční věci povinen nahradit stěžovateli přesně vyčíslené náklady exekuce, jež byla (z důvodu, že výtěžek nepostačí ani ke krytí jejích nákladů) zastavena.

Těmito rozhodnutími obecných soudů se stěžovatel cítí být dotčen v základních právech plynoucích z a d. Porušení předmětných práv spatřuje stručně shrnuto v tom, že se mu nedostalo spravedlivé odměny, když nemělo být zohledněno kritérium procesního (ne)zavinění oprávněného, přičemž došlo k založení nerovnosti mezi jím jako (soukromým) exekutorem a soudci provádějícími výkon rozhodnutí. Uvedené námitky v rovině ústavněprávní argumentace opřel taktéž o poukaz na nálezy Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

. V důsledku těchto tvrzení se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud shora označená usnesení obecných soudů nálezem zrušil.

Dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Poté co posoudil námitky stěžovatelem předložené, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jeho názoru o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jeho ústavně zaručenými základními právy. K meritu věci potom odkazuje na stanovisko pléna ze dne 12. září 2006, jímž je senát při své rozhodovací činnosti a tedy i v tomto případě vázán. Tímto stanoviskem přitom (mimo jiné) reagovalo plénum Ústavního soudu na nálezy stěžovatelem uváděné na podporu jím předložených tvrzení. Dle jeho výrokové části "Není porušením a d, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému." Z důvodu, že předmětné stanovisko bylo vydáno na základě podnětu II. senátu, který posléze rozhodoval o obdobně konstruované ústavní stížnosti stěžovatele ( ), postačí na argumenty v něm obsažené, jež jsou takto stěžovateli dostatečně (i pro celou řadu dalších usnesení Ústavního soudu jemu adresovaných) známy, pro stručnost odkázat.

Z obsahu odůvodnění napadených usnesení podává se, že obecné soudy zavinění na straně oprávněného neshledaly, přičemž tento závěr stěžovatel ve svém návrhu ani nerozporuje. Nedošlo tak jimi k zásahu do shora označených základních práv.

Proto byl návrh stěžovatele posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu