Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1300/07

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Univerzální stavební, a. s., IČ 41190866, se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Smolenská 23/261, zastoupené JUDr. Josefem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Křižíkova 1, proti usnesením Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. , a ze dne 7. února 2007, sp. zn. , a o návrhu na zrušení ust. , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 17. května 2007 napadla stěžovatelka shora uvedená rozhodnutí rozhodčího soudu vydaná ve sporu stěžovatelky se společností NARGAM, s. r. o., se sídlem v Praze, o zaplacení částky 12.643.891,31 Kč s příslušenstvím, navýšené na 17.675.990,06 Kč s příslušenstvím a částky 2.672.408,43 Kč, neboť se domnívá, že v průběhu řízení před rozhodčím soudem se tento dopustil závažných procesních pochybení a jeho rozhodnutí (zejména stran uložené povinnosti k úhradě arbitrážního poplatku) jsou založena na svévoli. Dále uvádí, že rozhodčí soud nerespektoval povinnost "přiměřeného použití" , resp. vůbec zákonná pravidla občanského soudního řízení nezohlednil. Navrhuje tedy, bez další ústavněprávní argumentace, zrušení jak obou uvedených rozhodnutí, tak i ust. , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2d, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d)y. Ústavní soud je podle tohoto ustanovení oprávněn posoudit v řízení o ústavní stížnosti jen pravomocné rozhodnutí či jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud ve zde posuzované věci odkazuje na svá dřívější rozhodnutí (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či sp. zn. ). Vycházel v nich z toho, že rozhodovací činnost rozhodčího soudu, resp. rozhodce, je založená na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodce (rozhodčí soud) nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud.

Ústavní soud se z toho důvodu nemohl návrhem dále zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené písm. d)y. Nezbylo mu proto, než návrh podle ustanovení odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i kdyby hypoteticky dospěl k opačnému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy, že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle pro nevyčerpání prostředků ve smyslu cit. zákona. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na názor vyplývající z usnesení,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

, která odmítnutí postavila pouze na samotném zjištění, že stěžovatelé nevyčerpali veškeré procesní prostředky k ochraně svých práv, neboť na základě vlastního svobodného rozhodnutí nahradili pořad práva dohodou o respektování rozhodčího nálezu.

Z uvedených důvodů Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dle ust. jako návrh nepřípustný.

Stejný osud pak sdílí dle ust. i návrh stěžovatelky na zrušení ustanovení , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění, neboť jde o návrh k ústavní stížnosti akcesorický.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2007

Jan Musil v. r.

předseda senátu