Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 756/06

Ústavní soud v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o návrhu stěžovatele Ing. Vítězslava Vaumunda, CSc., Lovosická 774, Praha 9, správce konkursní podstaty MODETA SWEATER CLUB, spol. s r. o., IČ: 14802171, se sídlem Na Dolech č. 6, Jihlava, zastoupeného Mgr. Tomášem Rosickým, advokátem v Jihlavě, směřujícího proti rozhodnutím Finančního úřadu v Jihlavě:

ze dne č. j. rozhodnutí o přeplatku

21. 11. 2005 126813/05/314911/3062

20. 11. 2005 135069/05/314911/3062

19. 1. 2006 5362/06/314911/3062

15. 2. 2006 22212/06/314911/3062

24. 3. 2006 50834/06/314911/3062 (správně 50843/06/314911/3062)

12. 4. 2006 70661/06/314911/3062

19. 5. 2006 83357/06/314911/3062

20. 6. 2006 91882/06/314911/3062

25. 7. 2006 103111/06/314911/3062

15. 8. 2006 109044/06/314911/3062

spojeném s návrhem na zrušení ustanovení , část věty třetí od spojky "a" , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Finančního úřadu v Jihlavě jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 20. 11. 2006 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, kterým navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se jejich vydáním cítí dotčen na svých základních právech zaručených mud (dále jen ""). Konkrétně stěžovatel poukázal na článek 11 odst. 1 věta druháy, podle něhož má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu, a na článek 37 odst. 3y, které garantuje rovnost účastníků v řízení.

Stěžovatel, coby správce konkursní podstaty úpadce společnosti s ručením omezeným Modeta Sweater Club, brojí proti předmětným rozhodnutím, jimiž Finanční úřad v Jihlavě rozhodl podle , o správě daní a poplatků (dále jen ""), o převedení přeplatku úpadce na dani z přidané hodnoty na nedoplatek na jiném druhu daně vykázaný u Finančního úřadu pro Prahu 5. Jednalo se přitom o nedoplatek na daních vzniklý za období před prohlášením konkursu, který byl do konkursu řádně přihlášen. Dle názoru stěžovatele je použití přeplatku na dani tímto způsobem v příkrém rozporu s ustanoveními , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o konkursu), jež vymezují účinky prohlášení konkursu. Stěžovatel připomíná, že každý věřitel bez rozdílu je povinen svou pohledávku za úpadcem evidovanou ke dni prohlášení konkursu přihlásit k uspokojení v rámci konkursního řízení a že prohlášením konkursu je započtení na majetek patřící do podstaty nepřípustné. Správce daně sice svou pohledávku na nedoplatku daně řádně uplatnil, ovšem následně si ji zadržováním nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty postupně sám umořoval, čímž dosáhl uhrazení své pohledávky zcela mimo pořadí všech ostatních věřitelů. Takový přístup dle stěžovatele zakládá nerovnost mezi konkursním věřitelem obecně a konkursním věřitelem v postavení správce daně, což je v rozporu s ustanovenímiy, jak uvedeno výše. Stěžovatel k tomu odkazuje na příslušnou judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu ČR a stanovisko Veřejného ochránce práv, které jeho názor podporují.

Ze stejných důvodů, tedy pro rozpor su, zamýšlel stěžovatel iniciovat řízení o konkrétní kontrole normy - části ustanovení , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), jež zní: "...po prohlášení konkurzu se plátci vrátí vyměřený nadměrný odpočet, pokud nemá daňové nedoplatky vzniklé před prohlášením i po prohlášení konkurzu."

Stěžovatel dále v podání vysvětlil, proč nevyčerpal všechny procesní prostředky obrany proti předmětným rozhodnutím. Je přesvědčen, že jeho případ se týká problematiky, která široce přesahuje jeho vlastní zájmy; náprava ústavně nekonformního stavu je v zájmu všech a týká se řady správců konkursních podstat a konkursních věřitelů. Dalším důvodem pro přijetí návrhu Ústavním soudem je přístup finančních orgánů k výkladu jednoduchého práva, který nerespektuje aktuální rozhodovací praxi Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Závěrem stěžovatel připomíná, že veškerý majetek úpadce již byl zpeněžen a rozdělení výtěžku je vázáno pouze na konečné vyřešení tohoto sporu mezi stěžovatelem a správcem daně.

Tak jako v jiných případech, i zde musel Ústavní soud posoudit podání stěžovatele nejprve z hlediska, zda splňuje formální náležitosti vyžadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Zkoumání zaměřil v prvé řadě na zkoumání přípustnosti, neboť nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, činí jeho stížnost nepřípustnou. Bylo proto potřeba prověřit, zda jsou v daném případě splněny předpoklady pro výjimečný postup podle ustanovení .

Řízení o ústavních stížnostech je ovládáno principem subsidiarity. Připuštění ústavní stížnosti obecně znamená určitý kompromis mezi povinností poskytnout ochranu základním právům účastníků a požadavkem na zachování právní jistoty, neboť připuštění ústavní stížnosti s sebou vždy přináší možnost zásahu do již nastoleného právního stavu. proto stanoví přísná pravidla přípustnosti návrhu s tím, že sám může meritorně rozhodovat až v okamžiku, kdy ostatní mechanismy nápravy selhaly.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu závisejících na jeho uvážení. Odstavec druhý téhož ustanovení umožňuje Ústavnímu soudu neodmítnout přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna uvedená podmínka, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, anebo jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Ústavní soud vyčerpání zákonných procesních prostředků posuzuje především z hlediska procesního, nikoliv obsahového. Stejně tak zásadně neklade důraz na to, aby tyto procesní prostředky byly efektivní v tom smyslu, že také skutečně mohly vést k nápravě vytýkaného neústavního nebo nezákonného stavu. Proto zpravidla žádá podání například žaloby k soudu i tam, kde je judikatura správního soudnictví jednotná, opírá se o zákon (byť neústavní), a lze očekávat, že podání žaloby bude pouze formálním prodloužením řízení (viz Filip, Holländer, Šimíček - Komentář k C.H.Beck 2001, str. 336).

Stěžovatel dovozuje podstatný přesah vlastního zájmu z úvahy, že se stejným právním problémem, který nyní nastolil, se potenciálně mohou v budoucnu potýkat i jiní správci konkursních podstat, a že řešení tohoto problému se týká velkého, blíže neurčitelného okruhu konkursních věřitelů. Ve smyslu shora citovaného ustanovení tedy tvrdí podstatný přesah vlastních zájmů. Podstatný přesah vlastních zájmů je nutno jako každou výjimku vykládat restriktivně. Proto nemůže postačit argument, že napadené ustanovení se týká, resp. dokonce jen může týkat, velkého množství subjektů.

V dané věci bylo pro Ústavní soud určující, že stěžovatel nepodal dokonce ani odvolání k příslušnému finančnímu ředitelství, a to pouze s argumentem jeho neúspěšnosti v obdobné věci v minulosti. S ohledem na výše uvedený formální přístup ke zjišťování splnění podmínek řízení však nelze takovýto argument založený na subjektivním přesvědčení akceptovat. Navíc stěžovatel mohl (a také měl) využít možnost prověřit správnost svého právního výkladu ve správním soudnictví. Správní žalobu a následně ani kasační stížnost ovšem též nepodal, a to ani nyní ani v minulosti, aby tak mohl argumentovat jejich evidentní bezúspěšností. Dle Ústavního soudu je naopak nanejvýš pravděpodobné, že správní soudy by právní názor opakovaně vyslovený Ústavním soudem - mimo jiné též v nálezech stěžovatelem označených - respektovaly. Ústavní soud nenašel žádný důvod, který by stěžovateli komplikoval či dokonce znemožnil využít běžného instančního postupu. Nehrozilo ani žádné nebezpečí z prodlení; předmětný konkurs byl prohlášen ke dni 3. 3. 1999 a v době vydání napadených rozhodnutí již probíhal šest, resp. sedm let, předložení věci odvolacímu orgánu a posléze eventuálně správním soudům by proto zásadní oddálení ukončení konkursu neznamenalo. Mimořádný důvod pro aplikaci výjimky ze zásady subsidiarity dle tedy nebyl shledán.

Ústavní soud proto dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná podle ustanovení .

Ústavní soud ve fázi, kdy řeší toliko otázku přípustnosti ústavní stížnosti, není v situaci, že by mohl vedle toho současně meritorně řešit oprávněnost ústavních námitek týkajících se napadeného zákonného ustanovení a z nich případně odvozovat "podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele". Na tento přesah proto může usuzovat toliko z vnějších okolností, např. neústavnost napadeného právního předpisu je předmětem odborné diskuse, z níž lze usuzovat na odůvodněnou potřebu ho zrušit, právní předpis pravidelně vyvolává potíže v praxi, věc se týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství sporů, je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu (viz Filip, Holländer, Šimíček - Komentář k , C.H.Beck 2001, str. 343-344). Takové okolnosti však v posuzované věci dány nejsou.

Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele není ekvivalentní s tvrzenou protiústavností zákonného ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Interpretace opačná by založila institut takzvané "populární žaloby" v řízení o kontrole norem a ocitla se tak v rozporu s kogentním taxativním ustanovením . S návrhem na zrušení části ustanovení zákona o DPH proto Ústavní nemohl naložit jinak, než jej odmítnout podle ustanovení .

Jen na okraj Ústavní soud jako obiter dictum poznamenává, že ohledně výkladů hmotného práva je nutno stěžovateli jednoznačně přisvědčit. Ve svých nálezech již Ústavní soud v minulosti opakovaně vyslovil, že zákona o konkursu je ve vztahu k zákonu o dani z přidané hodnoty a zvláštním právním předpisem, který zakotvuje nepřípustnost kompenzace nejen soukromoprávních, ale i soukromoprávních a veřejnoprávních pohledávek. Pohledávka úpadce z titulu daňového přeplatku je součástí konkursní podstaty a daňová pohledávka státu je v konkursním řízení pohledávkou druhé třídy. Stát má postavení konkursního věřitele s právem na poměrné uspokojení z úpadcova majetku, tak jako kterýkoliv jiný subjekt. Opačný názor není ústavně konformní (srov. např. nálezy

sp. zn.

či

, publikovány na www.judikatura.cz).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu