Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 635/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti spolčenosti VP Topné oleje, s.r.o., se sídlem Hošťálkova 504, Praha, zastoupené Mgr. Richardem Polmou, advokátem Advokátní kanceláře v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2006, č.j. -126 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 29. 3. 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen ) a a 95 y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, neboť dle jeho přesvědčení nebyli soudci při svém rozhodování vázáni pouze zákonem, zákon nesprávně aplikovali a jednostranně zvýhodňovali stranu žalovanou, čímž porušili princip rovnosti účastníků.

Dále namítá, že krajský soud, přes konstatování, že finanční úřad a finanční ředitelství porušily , napadená rozhodnutí o vyměření spotřební daně nezrušil a Nejvyšší správní soud procesní pochybení krajského soudu nezjistil. Stěžovatel je proto přesvědčen, že mu krajský soud a Nejvyšší správní soud odepřely spravedlnost, neboť protiprávně a protiústavně zamítly jeho oprávněné žaloby do rozhodnutí správních orgánů.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu u ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právními závěry soudů, přičemž stěžovatel pouze obecně proklamuje své přesvědčení o nesprávnosti rozhodnutí, aniž však konkrétně uvádí, v čem tvrzená nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí spočívá a z čeho dovozuje porušení svých základních práv a povinností. Ústavní stížnost tak nejenže postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, ale s ohledem na obecnost námitek stěžovatele je v podstatě nepřezkoumatelná i z hlediska tvrzené nezákonnosti napadených rozhodnutí. Ústavní soud dodává, že návrh musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá a v čem spočívá porušení základních práv a svobod, jichž se stěžovatel dovolává (srov. , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Ústavní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možná pochybení ze strany obecných soudů.

Ústavní soud proto konstatuje, že jak ověřil, z napadených rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že oba soudy se s námitkami stěžovatele vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily, tzn. že uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí rovněž uvedl, z jakých důvodů zjištěné procesní nedostatky ze strany správce daně nemohly mít dopad předpokládaný , tj., že se nejednalo o nedostatky, které by mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti Ústavní soud upřesňuje, že i pokud by měl pochybnosti ohledně provedeného dokazování, či se s ním dokonce neztotožnil, platí, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům.

Ústavní soud v posuzované věci nezjistil, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Uvedené právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Ustanovení a y ČR přímo negarantují základní práva a svobody, neboť v podstatě upravují jen principy činnosti soudů, přičemž jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006