Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2810/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2021 č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo porušeno jeho základní právo garantované v d (dále jen ""). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označený rozsudek Nejvyššího správního soudu.

2. Z ústavní stížnosti stěžovatele se podává pouze to, že se "domáhal soudní ochrany podle y i právní pomoci proti správním orgánům, které porušují ústavně zaručené politické právo na informace ... Správní žaloba i kasační stížnost však byly podmíněné uhrazením správního poplatku, ačkoliv stěžovatel dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením i obsahem okruhů žádostí, které se významně dotýkají jeho životní sféry ... což zakládá právní titul na ústavní stížnost."

3. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021 č. j. -4. Obecné soudy rozhodovaly o žalobě stěžovatele na ochranu proti nečinnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které nerozhodlo o jeho žádosti o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím. V řízení před městským soudem stěžovatel žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud výše označeným usnesením žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl. Odkázal přitom mj. i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2021 č. j. , v němž soud upozornil na značné množství obdobných sporů stěžovatele, které jsou projevem jeho zvýšeného zájmu o veřejné záležitosti a nijak se nedotýkají jeho životní sféry.

4. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu .

5. Stěžovatel Ústavnímu soudu předložil ústavní stížnost, která postrádá prakticky jakoukoliv relevantní, natož ústavněprávní argumentaci, čemuž odpovídá i její rozsah v počtu dvou odstavců (citovány výše). Jakkoliv podání splňuje formální požadavky , musí si stěžovatel uvědomit, že je to on - potažmo jeho právní zástupce -, kdo má předkládat adekvátní argumentaci a dále rozvádět namítaná pochybení obecných soudů či správních orgánů. Ústavní soud není povinen sám argumentaci domýšlet a vyhledávat možná pochybení (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 12. 2006). Uvedené nadto stěžovatel činí opakovaně, přičemž Ústavní soud mu v této souvislosti nejednou ve svém rozhodnutí sdělil, že "stěžovatel, který podá ústavní stížnost v takto minimalistickém stylu, musí být srozuměn s tím, že minimalistické bude i odůvodnění ze strany Ústavního soudu" (srov. například usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 24. 8. 2021 a řadu dalších).

6. Ústavní soud proto k napadeným rozhodnutím uvádí pouze to, že podmínky a podrobnosti práva na soudní ochranu upravuje zákon (y). Mezi takové podmínky spadá i poplatková povinnost, přičemž Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně akceptoval takový výklad ze strany obecných soudů, podle kterého i v případě, kdy je účastník řízení nemajetný a bylo by namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků, může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 7. 2017). V usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016 k tomu Ústavní soud uvedl, že o takový případ může jít, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. října 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu