Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2644/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2021, č. j. -15 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2021, č. j. -6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených a násl.d. Stěžovatel zároveň navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel se v řízení u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného města Žďár nad Sázavou, při poskytování informací dle , o svobodném přístupu k informacím. Současně požádal, aby jej soud osvobodil od soudních poplatků.

Tuto žádost Krajský soud v Brně zamítl shora označeným usnesením, které zdůvodnil tím, že žalobce vede značné množství obdobných sporů, které se netýkají jeho životní sféry a jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby náklady s nimi spojené nesl sám. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu kasační stížnost a dodal, že závěr krajského soudu odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně soudní spory dle libosti, nýbrž má sloužit tomu, aby jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.

V mimořádně stručné ústavní stížnosti (obsahově podobné stěžovatelově návrhu v jiné věci

sp. zn.

) stěžovatel namítá, že průběžně oslovuje povinné subjekty, což je jeho ústavně zaručené politické právo, navíc využívané k veřejně prospěšným účelům. V daném případě se stěžovatel v souladu s ústavního zákona číslo domáhal soudní ochrany svých práv, neboť povinný subjekt neplnil své zákonné povinnosti, ale nezákonnou destrukcí byly jeho správní žaloby odmítnuty z titulu nepřiznání osvobození od soudního poplatku či jiného zástupného důvodu. Podle , odst. 2d se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, což v daném případě bylo porušeno, když byl stěžovateli zamezen přístup k soudnímu projednání správní žaloby.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel předložil ústavní stížnost, jejíž argumentace se omezuje na tři stručné odstavce postrádající jakékoli hlubší rozvedení uplatněných námitek. Ačkoli toto podání splňuje požadavky , Ústavní soud není povinen za stěžovatele, zastoupeného advokátkou, argumentaci domýšlet a sám vyhledávat možná pochybení ze strany obecných soudů (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 12. 2006). Stěžovatel, který podá ústavní stížnost v takto minimalistickém stylu, musí být srozuměn s tím, že minimalistické bude i odůvodnění ze strany Ústavního soudu. Ostatně poučení o takovém procesním vyústění se mu dostalo již v usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 8. 2021, kdy stěžovatel zahájil řízení před Ústavním soudem obdobně strohým podáním.

K napadeným rozhodnutím tak lze pouze uvést, že podmínky a podrobnosti práva na soudní ochranu upravuje dle y zákon. Mezi takové podmínky spadá i poplatková povinnost, přičemž Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně akceptoval takový výklad ze strany obecných soudů, podle kterého i když je účastník řízení nemajetný a bylo by namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků, může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 7. 2017,

sp. zn.

ze dne 16. 9. 2015 či

sp. zn.

ze dne 2. 5. 2017). V usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 1. 2016 k tomu Ústavní soud uvedl, že o takový případ může jít, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem jeho životní sféry.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl. Vyhověno tak nemohlo být návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť tu lze dle přiznat pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2021

Ludvík David v. r.

předseda senátu