Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 224/06

Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Mgr. L. D. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2004 č. j. -165 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. srpna 2003 č. j. -124, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha -východ, jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 2. 2006 napadl navrhovatel všechna výše označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena ústavně garantovaná práva a svobody. Odvolacímu soudu navrhovatel vytýká porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu a d, jakož i a y.

Z návrhu a z připojených listin bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 č. j. -165 byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že navrhovateli (v dřívějším řízení žalovanému) bylo uloženo zaplatit žalobci částku 1 800 000,- Kč s 6% úrokem jako náhradu škody z pracovněprávního vztahu navrhovatele, neboť ten porušil své povinnosti zaměstnance (a rovněž předsedy dozorčí rady zaměstnavatele) tím, že nesplnil pověření svého zaměstnavatele k vybudování vzorkoven pro jeho zboží v Kanadě a v USA; ty však vybudovány nebyly, přičemž žalovanou částku, která mu byla postupně vyplacena jako záloha, nevyúčtoval a použil ji v rozporu se stanoveným účelem a předmětným pověřením.

Navrhovatel v odůvodnění návrhu uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 č. j. -165 ve smyslu písemného poučení podal dovolání, o němž bylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto zamítavým rozsudkem ze dne 17. 1. 2006 č. j. -199.

K návrhu nebyla připojena plná moc advokáta JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., se sídlem Antala Staška 32, Praha 4. Výzva k odstranění vady návrhu zůstala však neúspěšná, neboť Ústavní soud obdržel (navíc po stanovené lhůtě) plnou moc s nepřípustnou substituční doložkou. Z tohoto důvodu Ústavní soud k podání doručenému Ústavnímu soudu dne 25. 4. 2006 včetně vadné plné moci nepřihlédl a zabýval se z důvodu procesní ekonomie naplněním podmínky přípustnosti návrhu ve smyslu ustanovení ve vztahu k ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle ustanovení lze podat Ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud v otázce posledního procesního prostředku před možností podat ústavní stížnost mnohokrát judikoval, že dovolání ze zákona přípustné [v dané věci podle ustanovení ] se považuje za poslední procesní prostředek, který poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. V případě, že by bylo z možnosti přezkumu Ústavním soudem vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, v dané věci rozsudek Nejvyššího soudu ČR o zamítnutí dovolání, vedl by takový procesní postup nezbytně k vyloučení předmětného rozsudku dovolacího soudu ze sféry rozhodování Ústavního soudu, což ve své podstatě znamená porušení principu právní jistoty nejen účastníků pravomocně skončeného řízení, ale i zájmů třetích osob.

S ohledem na tyto závěry a výše předestřené okolnosti je Ústavní soud nucen o návrhu směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku, neboť návrh v konečném důsledku ponechávající konečné rozhodnutí ve věci nedotčeno, není ve smyslu ustanovení přípustný. Takto pojatý výklad ostatně odpovídá ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 31. 1. 2000

sp. zn.

).

Ústavní soud proto návrh podle ustanovení odmítl jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2006

Jan Musil

soudce zpravodaj