Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2303/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vasila Rozmana, zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, se sídlem Lidická 3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2017 č. j. -129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen " "), kterým měla být dle jeho tvrzení porušena jeho základní práva, konkrétně právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu, jakož i z rozsudku Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") č. j. -65 ze dne 21. ledna 2015, vyplývá, že se stěžovatel žalobou domáhal po žalovaném, v tomto řízení vystupujícím jako vedlejší účastník, zaplacení částky 269 000 Kč s příslušenstvím jako přepravné ze smluv o přepravě věci uzavřených mezi stěžovatelem a žalovaným. Okresní soud přihlédl k námitce promlčení vznesené vedlejším účastníkem a žalobu zamítl.

3. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel odvolání, ve kterém uvedl, že žalovaný závazek uznal, zavázal se k úhradě přepravného a že tedy soud nesprávně posoudil důvodnost námitky promlčení. Jelikož žalovaný v e-mailové komunikaci zmiňoval problémy s jinými dopravci, komplikace způsobené ukradeným kontejnerem a také se zavázal přepravné uhradit v co nejkratší době, byl stěžovatel toho názoru, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

4. napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a změnil jej toliko ve výši přiznaných nákladů řízení. své rozhodnutí odůvodnil tak, že neshledal, že by žalovaný neuhradil své závazky vůči stěžovateli úmyslně s cílem jej ekonomicky poškodit, a doplnil, že stěžovatel musí jako podnikatel mít alespoň základní povědomost o právních důsledcích svých úkonů. Námitka promlčení tedy z těchto důvodů není v rozporu s dobrými mravy.

5. Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu podal dovolání, které Nejvyšší soud svým usnesením č. j. -157 ze dne 24. dubna 2017 odmítnul jako nepřípustné.

6. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost.

II.

Argumentace stěžovatelů

7. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že se vznesení námitky promlčení odporuje dobrým mravům. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. září 2005 [(N 171/38 SbNU 367); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], ve kterém Ústavní soud uvedl, že mohou nastat situace, kdy uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem.

8. Dále uvádí, že se svým jednáním snažil pomoci vedlejšímu účastníku v jeho tíživé finanční situaci. Toto jednání, které shledává zjevnou slušností a poctivým obchodním stykem, bylo vedlejším účastníkem zneužito v jeho prospěch. V takové situaci je pak podle stěžovatele nepřiznání uplatněného nároku nepřiměřeně tvrdým postihem. Stěžovatel opět opakuje, že v takovém případě s přihlédnutím k obecným kritériím spravedlnosti i smyslu základního práva na spravedlivý proces musí být námitka promlčení posouzena jako příčící se dobrým mravům, což způsobuje nesprávnost napadeného rozsudku a odůvodňuje jeho zrušení.

9. Stěžovatel nakonec v rozhodnutí krajského soudu spatřuje též zásah do svého vlastnického práva.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s požadavky ustanovení až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

11. Ústavní soud musel také přezkoumat, zdali je stížnost, která napadá toliko rozhodnutí krajského soudu, ale nikoliv navazující rozhodnutí dovolacího soudu, přípustná podle ustanovení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. února 2004).

12. Ústavní soud přihlédl ke skutečnosti, že podle ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Usnesení dovolacího soudu, kterým je dovolání odmítnuto z důvodu nepřípustnosti způsobené nesplněním předpokladů podle ustanovení , , má potom právě takovou povahu (srov. nález

sp. zn.

ze dne 15. března 2017). Ústavní soud tedy došel k názoru, že ústavní stížnost je přípustná.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

13. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížností uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

14. V projednávané věci Ústavní soud považuje za důležité zdůraznit, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůrazňuje subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. června 2003 (N 75/30 SbNU 203)].

15. Ústavní soud shledal, že konkrétní námitky stěžovatele míří převážně proti skutkovému stavu případu tak, jak jej zjistily obecné soudy, případně proti vlastnímu hodnocení rozporu s dobrými mravy těmito soudy. Takové otázky jsou však otázkami zjišťování skutkového stavu a interpretace podústavního práva, přičemž zásah do jejich řešení obecnými soudy Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší.

16. Stejné závěry lze učinit ohledně stěžovatelovy námitky, že si smluvní strany sjednaly pravidla ke každé jednotlivé přepravě a také ujednání o odložení splacení faktur na dobu po ukončení sporu o zcizení kontejneru jinými dopravci.

17. Ustanovení y garantuje právo na soudní ochranu, to však nelze vykládat jako právo na úspěch ve věci. Okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud neshledal důvod pro svůj zásah do nezávislého rozhodování obecných soudů, neboť v závěrech obecných soudů ohledně toho, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy, neshledal prvky svévole, libovůle, přepjatý formalismus ani jiné pochybení, které by bylo svojí povahou a intenzitou schopno porušit stěžovatelovo právo na soudní ochranu.

18. Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle , a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu