Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 506/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., zastoupené Mgr. Kateřinou Bitterovou, advokátkou, se sídlem Pařížská 16, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.6. 2005, sp. zn. , takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů uvedená v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva; toto tvrzení následně konkretizuje pouze ve vztahu k ústavně zaručenému právu zakotveném v d, dle kterého rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2004, č. j. -95, zamítl návrh matky-stěžovatelky "na změnu příjmení nezletilého" a na zákaz styku otce s nezletilým, dále zamítl návrh otce na změnu výchovy a výživy nezletilého a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. -125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl zamítnut návrh matky "na změnu příjmení nezletilého", potvrdil v tom znění, že návrh matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého R. J. na příjmení K. se zamítá, jinak jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť má za to, že náležitě nezjišťoval důvody pro změnu příjmení nezletilého.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. V odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. V dovolání matka nezletilého dovoláním napadla výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut její návrh na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu podle ust. pak v posuzovaném případě Nejvyšší soud neshledal, neboť matka dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (, o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejednalo o žádnou z výjimek uvedených v ust.

Proto Nejvyšší soud ČR dovolání matky usnesením ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. , jako nepřípustné odmítl.

Ústavní soud se nejprve zabýval ústavní stížností v části, jíž je napadáno rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Konstatuje, že výše uvedený závěr dovolacího soudu, dle něhož není dovolání v projednávané věci přípustné, nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Usnesením Nejvyššího soudu tedy k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo. Proto je ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v této souvislosti navíc zdůrazňuje, že stěžovatelka v ústavní stížnosti ani žádné výhrady k právnímu závěru Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání neuvedla.

Zbývající část ústavní stížnosti, jíž je napaden rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, je Ústavní soud nucen považovat za návrh podaný po lhůtě k tomu určené.

Ústavní soud konstatuje, že pokud je dovolání nepřípustné ex lege, není možno takový prostředek považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že za poslední procesní prostředek ve smyslu ust. považuje dovolání, které je přípustné (srov. např.

,

,

,

a další).

Dle ustanovení , lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ().

Vzhledem k tomu, že za daného procesního stavu, kdy v projednávané věci bylo dovolání nepřípustné ze zákona, bylo rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ust. , napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Pokud stěžovatelka měla výhrady proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a chtěla dosáhnout v mezích ústavních kautel jeho případného přezkumu, měla podat ústavní stížnost v zákonné lhůtě od doručení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Toto rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce dne 8. 6. 2005 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 8. 9. 2005. Z toho plyne jednoznačný závěr, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nebyla dodržena.Ústavní soud tudíž konstatuje, že pokud navrhovatelka napadla kasačním návrhem rovněž tento rozsudek soudu druhé instance, byla ústavní stížnost v této části podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný (dle ustanovení ), a v části směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (dle téhož zákona), a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2005

Ivana Janů

předsedkyně senátu