Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 479/05

Ústavní soud rozhodl dne 8. září 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7, se sídlem Tusarova 25, Praha 7, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 2 ZN 4192/2005, a proti unesení policejního komisaře SKPV Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha II ze dne 5. 4. 2005, ČTS: ORII-7141/OHK1-2005,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou dne 24. 8. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, aniž by tvrdil, do jakého práva tato rozhodnutí měla zasáhnout a aniž by vylíčil rozhodující skutečnosti a uvedl důvody, na základě nichž se domnívá, že rozhodnutí mají být zrušena ( a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""). Stěžovatel žádal o poskytnutí lhůty k doplnění odůvodnění stížnosti a k doložení plné moci advokáta alespoň do 30. 8. 2005. Avšak do dnešního dne ústavní stížnost doplněna nebyla. Z vyžádaných kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že státní zástupkyně usnesením sp. zn. 2 ZN 4192/2005 zamítla stížnost stěžovatele proti rozhodnutí policejního komisaře, sp. zn. ČTS: ORII-7141/OHK1-2005, o odložení trestního oznámení.

Ústavní soud, před tím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní stížnost je nepřípustná.

České trestní řízení je koncipováno na principu pravomoci státu vznášet trestní obžalobu (y). V souladu s touto ústavní koncepcí je v trestním řízení podle trestního řádu aktivně legitimován pouze stát a z obsahuy ČR čiy nevyplývá subjektivní ústavní právo fyzické či právnické osoby na trestním stíhání nějaké jiné osoby. Dle stávající koncepce trestního řízení pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Odložení trestního oznámení nijak stěžovateli nebrání v tom, aby své majetkové nároky, jejichž uspokojení se patrně chtěl domoci iniciací trestního řízení, vznášel v civilním řízení. Svrchu uvedenými rozhodnutími nemohlo být zasaženo do žádného základního práva stěžovatele.

Proto shledal Ústavní soud nadbytečným vyzývat stěžovatele k odstranění četných vad jeho kusé ústavní stížnosti, které mj. spočívaly v absenci právního zastoupení a nedoložení náležitostí vyžadovaných ( a a 6), jimiž nebyla ústavní stížnost vybavena, přestože stěžovatel je osobou znalou práva a navíc má s řízením o ústavní stížnosti bohaté zkušenosti (srov. např. věci

sp. zn.

,

,

). Podá-li taková osoba blanketní ústavní stížnost, vystavuje se riziku jejího odmítnutí ( ve spojení s ust. ) bez toho, že by bylo třeba ji nejdříve vyzvat k odstranění vad ( ), neboť účelem tohoto institutu je zachovat přístup k soudu i osobám, které nemají potřebné znalosti o podmínkách řízení o ústavní stížnosti. Akceptací blanketních ústavních stížností práva znalých osob by Ústavní soud založil nerovnost v podmínkách přístupu k Ústavnímu soudu, neboť by nedůvodně prodlužoval zákonnou lhůtu k vypracování ústavní stížnosti ( ) splňující bazální náležitosti návrhu.

Ústavní soud stěžovatele v usnesení ze dne 16. 11. 2004,

sp. zn.

upozornil, že podobný postup lze považovat za neetický a šikanózní. Přesto stěžovatel metody práce nezměnil. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel svým urážlivým přístupem ztěžuje řízení před Ústavním soudem. "Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč. ( ). Pořádkovou pokutu se nicméně soudce zpravodaj rozhodl neudělit, a stěžovatele pouze napomíná. Pokud se stěžovatel nenechá odradit ani tímto napomenutím bude příště pokuta uložena, a to v citelné výši.

Na okraj soudce zpravodaj dodává, že pokud by snad stěžovatel odvíjel svá práva od svého postavení jakožto soudního exekutora, pak by podle názoru soudce zpravodaje nebyl osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti ( ), neboť v tomto postavení vykonává veřejnou moc a tudíž nemůže být nositelem základního práva či svobody. Jinými slovy - vykonává-li exekutor funkce, které by jinak byl povinen vykonat stát, není a nemůže být při jejich výkonu chráněn základními právy jako fyzická osoba, nýbrž požívá ochrany jako veřejný činitel.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 8. září 2005

Eliška Wagnerová soudce zpravodaj