Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 749/01

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení stěžovatele JUDr. V.P., zastoupeného JUDr. M.B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -35, ze dne 21. 9. 2001, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal prostřednictvím faxového podání ze dne 29. 12. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který doplnil písemným podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2002. Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. -35, ze dne 21. 9. 2001, jímž bylo rozhodnuto, že návrhu stěžovatele na přikázání věci vedené pod sp. zn. u Okresního soudu v Teplicích jinému soudu, a to Okresnímu soudu v Lounech, se nevyhovuje. Napadeným usnesením bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení a násl. d (dále jen " "). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Okresního soudu v Teplicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel jako žalobce podal u označeného soudu žalobu na splnění povinnosti podle (dále jen " "). Ze spisového materiálu i z podání stěžovatele vyplynulo, že tento soud ve věci po dlouhé období nejednal, a to až do doby, kdy dne 20. 12. 2000 byla tato věc přidělena jinému soudci. V mezidobí stěžovatel namítal průtahy v řízení před soudem I. stupně ve stížnosti předložené ministrovi spravedlnosti, který věc postoupil příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem k vyjádření. Nově určený soudce Okresního soudu v Teplicích začal ve věci činit procesní úkony, avšak stěžovatel podáním ze dne 28. 6. 2001 navrhl, aby věc byla podle z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Lounech s odůvodněním, že jeho právnímu zástupci je vyhrožováno a dále, že má dlouholetý přátelský poměr k soudci Okresního soudu v Teplicích. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením, č.j. -35, ze dne 21. 9. 2001 tak, že se předmětná věc Okresnímu soudu v Lounech nepřikazuje. V odůvodnění pak uvedl, že přikázání věci k projednání jinému soudu z důvodu vhodnosti je prolomením zásady, že věc se projednává u věcně a místně příslušného soudu. Dále uvedl, že důvody okolností opodstatňujících přikázání věci jinému soudu budou mít různou povahu, a to v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jejich okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze spolehlivě dovodit, že jiným, než příslušným soudem, bude věc projednána rychleji a hospodárněji. V dané věci Krajský soud takové okolnosti neshledal.

Proti označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal stěžovatel ústavní stížnost, protože napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle a násl. y. Porušení tohoto práva spatřoval navrhovatel v tom, že mu nebyla dána možnost, aby se vyjádřil ke stanovisku žalovaného k návrhu na přikázání věci jinému soudu, čímž byla porušena procesní rovnost účastníků. Dále namítal, že Krajský soud nedostatečně posoudil stěžovatelem uváděné důvody, které opodstatňovaly přikázání věci jinému soudu, a své stanovisko v písemném rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Stěžovatel se domníval, že v daném případě lze spolehlivě dovodit porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výraz zásad spravedlivého soudního procesu. Navrhoval proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení. Ve vyjádření uvedl, že podle jeho přesvědčení nebylo napadeným rozhodnutím porušeno žádné navrhovatelovo ústavní právo nebo svoboda, když řízení o uplatněném návrhu probíhá před věcně a místně příslušným soudem. Skutečnosti namítané navrhovatelem nemohou být ani podle stávající judikatury důvodem pro vyhovění návrhu na delegaci vhodnou podle Krajský soud proto navrhnul zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podle názoru Ústavního soudu lze zajisté souhlasit s tím, že předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Ze spisu je patrno, že v předmětné věci docházelo k průtahům v řízení před soudem I. stupně, stěžovatel využil svého práva namítat tyto průtahy. V souvislosti se změnami v obsazení soudu I. stupně byla věc přikázána v rámci rozdělení práce jinému soudci, který ve věci již začal činit potřebné procesní úkony. Není proto namístě předpokládat, že věc u tohoto soudu nebude řádně projednána. Navíc je věcí obecného soudu, aby v mezích své pravomoci o věci rozhodl na základě svého posouzení a lze v této souvislosti souhlasit s názorem obecného soudu, že není základním právem osoby, aby věc byla přikázána jinému soudu, naopak je základním právem osoby, aby věc projednal její zákonný soudce, tj. věcně a místně příslušný soud.

Ústavní soud odkazuje i na své dřívější rozhodnutí pod sp.zn.

, ve kterém zaujal stanovisko, že pokud soud přikáže věc jinému soudu podle , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 1 y, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Tento závazný právní názor, jejž lze považovat za ústavně konformní, sdílí Ústavní soud také v souzené věci.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. května 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu