Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 291/05

Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. Tatianou Babovákovou, advokátkou v Mostu, B. Vrbenského 1081, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, sp. zn. , usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005, sp. zn. , a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální náležitosti dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadl stěžovatel rozhodnutí orgánů veřejné moci [usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005 ( ), usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 ( -73), usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 ( -40) a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 (KZv 148/2004-312)] a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu ( , 2 a 5 d) a právo na spravedlivý proces ( d).

Z ústavní stížnosti a z ní připojených příloh je zřejmé, že stěžovatel je stíhán pro skutek, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby [§ 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. zák.]. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005 ( ) byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. mimo jiné zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 (KZv 148/2004-312), jímž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř.

Dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 ( -73) byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 ( -40), kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby.

V ústavní stížnosti stěžovatel - stručně shrnuto - zrekapituloval průběh dosavadního řízení a uvádí, že napadená rozhodnutí jsou povšechným způsobem odůvodněna, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost a omezení osobní svobody v rozporu se zákonem. V případě aplikace důvodů pro omezení osobní svobody formou vazby nelze vzájemně zaměňovat to, aby pro určitý druh vazby byly použity důvody vazby jiné, tj. pro odůvodnění trvání vazby předstižné byly použity důvody vazby koluzní. Na podporu své argumentace odkázal stěžovatel na nálezy Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

a

. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Meze přezkumu vazebních rozhodnutí byly Ústavním soudem vymezeny např. v jeho usnesení ve věci

sp. zn.

, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv ( y ČR), k čemuž dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 6, č. 88, Praha 1997).

Ústavní soud přezkoumal pod těmito aspekty napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci (Krajského soudu v Praze, Okresního soudu v Příbrami a Krajského státního zastupitelství v Praze) a porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a to již proto, že napadená rozhodnutí (zejména pak rozhodnutí stížnostního soudu - Krajského soudu v Praze) jsou ve vztahu k příslušnému vazebnímu důvodu uvedenému v tr. ř. (tedy ve vztahu k tzv. předstižné vazbě) ústavně konformním způsobem odůvodněna; pod aspektem ochrany ústavnosti ( y ČR) nelze proto ve věci rozhodujícím orgánům veřejné moci nic vytknout.

Obdobně tak nedůvodný je poukaz stěžovatele na vpředu označené nálezy Ústavního soudu, neboť tyto byly přijaty na základě jiných skutkových okolností.

Z těchto důvodů byla proto ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, a jako takovou ji Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2005

Jiří Mucha

předseda senátu