Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 266/05

Ústavní soud rozhodl dne 2. června 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005, č. j. -18, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 1999, č. j. -11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 6. 5. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí a tvrdila, že se těmito rozhodnutími cítí "poškozena, diskriminována a zbavena všech lidských práv v důsledku podpisu kupní smlouvy". Jednání soudů a firmy Zepter International považuje stěžovatelka za nekorektní a nespravedlivé. Stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ve věci firmy Zepter.

Rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 1999 (-11) nabyl právní moci dne 26. 8. 1999, což vyplývá z příloh ústavní stížnosti. Proti tomuto rozsudku bylo možno podat odvolání, o čemž byla stěžovatelka poučena. Teprve proti rozhodnutí o odvolání (resp. o event. dovolání) by bylo možno podat přípustnou ústavní stížnost (tak postupovala jiná stěžovatelka ve věci

sp. zn.

skončené nálezem ze dne 11. 10. 1999, na nějž poukazuje stěžovatelka - srov. in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 16, str. 23).

Ústavní stížnost podle písm. d)y ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce. Ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 1999 (-11) je proto nepřípustná.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005 (-18) Ústavní soud zjistil, že jím bylo odmítnuto (§ 44 odst. 10 věta druhá exekučního řádu) odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2004 (, jímž byla nařízena exekuce rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 1999 (-11).

I když ústavní stížnost napadala i toto usnesení Krajského soudu v Ostravě, stěžovatelka zásah do svých základních práv výhradně odvíjela od nesprávnosti rozsudku, jež byl podkladem pro exekuční řízení. Smlouvu měla podepsat nerozvážně a poté od ní odstoupila. Stěžovatelka uvedla, že o zrušení rozsudku dne 23. 8. 1999 bezúspěšně požádala prezidentskou kancelář (v přiložené odpovědi kanceláře prezidenta republiky se uvádí, že rozsudek bylo třeba napadnout odvoláním). Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2005, č. j. , je rovněž nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala procesní prostředky k ochraně práv (viz shora), jejichž ochrany se nyní domáhá u Ústavního soudu.

Ústavní soud již výše připomněl podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, která je zásadně přípustná k projednání Ústavním soudem až poté, kdy stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv jednotlivců, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci obecného soudnictví, vstupuje na scénu Ústavní soud přezkoumávající postup soudů toliko z hlediska zachování ústavnosti. Námitky týkající se uzavírání a odstoupení od smlouvy uplatněné v ústavní stížnosti měla stěžovatelka uplatnit nejprve pomocí včas podaných řádných opravných prostředků dostupných v systému obecného soudnictví (viz výše). Pokud tak neučinila, nevyužila všech procesních prostředků k ochraně svého práva; taková situace Ústavnímu soudu nedovoluje meritorní přezkum jejího návrhu. Vzhledem k tomuto evidentnímu závěru shledal Ústavní soud nadbytečným vyzývat stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti, které mj. spočívaly v absenci právního zastoupení.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 2. června 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj