Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 69/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti K. B., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem Advokátní kanceláře Felix a spol., se sídlem U Nikolajky 5, Praha, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. , za účasti 1) Krajského soudu v Brně, a 2) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 7. 2. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. , kterým byl z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. , kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu prvého stupně. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle a 36 d (dále jen " "), a y (dále jen " ").

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, který u něj shledal důvod útěkové vazby. Zejména nesouhlasí s tím, že důvodná obava vyplývá z výše trestu, který mu hrozí, a to zejména s ohledem na delší časový odstup od doby, kdy se měla trestná činnost uskutečnit, a dosavadní bezúhonnost stěžovatele, kterou soud prvého stupně použil nelogicky v neprospěch stěžovatele.

Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.

Krajský soud v Brně nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou, neboť oba soudy rozhodly v souladu se zákonem a stavem věci.

Městský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Poukázal na to, že dospěl k závěru, že stěžovateli hrozí trest spíše v horní části zákonné trestní sazby. Hrozba velmi vysokým trestem je podle něj mnohem intenzivněji vnímána u osoby dosud netrestané než u zkušeného recidivisty. Bezúhonnost podle § 34 písm. k) tr. z. přitom může být posuzována při úvaze o druhu a výši trestu, eventuálně by mohla být posuzována při úvahách podle § 67 písm. c) tr. ř.

Městské státní zastupitelství v Brně se k ústavní stížnosti nijak nevyjádřilo a Krajské státní zastupitelství v Brně se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 4 tr. z. Napadeným usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, obsahující v podstatné míře námitky totožné s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti, a současně navrhl nahrazení vazby písemným slibem, peněžitou zárukou a dohledem probačního úředníka. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, č. j. -27, byla stížnost stěžovatele zamítnuta.

Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví (viz nález,

sp. zn.

, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 17). Pokud podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve zcela shodném smyslu i rozsahu jako v odvolání, pak takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález,

sp. zn.

, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63). Právo na soudní ochranu není porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor lišící se od názoru navrhovatele, na základě něho rozhodne a toto rozhodnutí řádně odůvodní (viz usnesení,

sp. zn.

, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 6. U. 32).

V posuzovaném případě se soud prvého stupně podrobně zabýval návrhem na vzetí stěžovatele do vazby a důvod útěkové vazby shledal ve skutečnosti, že trestná činnost, která je mu vytýkána, byla evidentně velmi dobře promyšlena a organizována, což ji s přihlédnutím k výši způsobené škody činí vysoce společensky nebezpečnou. Přitom dovodil, že realita konkrétní trestní sankce je jiná před zahájením trestního stíhání a po něm, a proto by hrozba tak vysokého trestu mohla u stěžovatele, který dosud nebyl trestán, podpořit úmysl vyhýbat se trestnímu stíhání. Skutečnost, že stěžovatel po zahájení trestního stíhání odmítl vypovídat, sama o sobě nemůže ovlivnit důvod vazby, ale vypovídá o postoji stěžovatele ke trestnímu stíhání. Odvolací soud k tomu dovodil, že případná výše trestu se vzhledem k tomu, že výše škody čtyřnásobně přesahuje zákonnou hranici, nebude rozhodně pohybovat na spodní hranici trestní sazby.

Z výše uvedeného lze dovodit, že se obecné soudy zabývaly konkrétními skutečnostmi odůvodňujícími důvod útěkové vazby, a zcela tak naplnily podstatu nálezu

sp. zn.

(in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 16. N. 156. str. 157), na nějž se sám stěžovatel odvolává, a v němž jsou skutečnosti relevantní pro důvodnost útěkové vazby uvedeny příkladmo. Obecné soudy se přitom zabývaly veškerými námitkami, které stěžovatel vznesl jak před rozhodnutím soudu prvého stupně, tak v rámci odvolání.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2005

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu