Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 406/04

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. P.

zastoupeného JUDr. S. K. advokátem proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, čj. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 6. 2004 napadl stěžovatel rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, čj. -38, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2003, čj. -21. Posledně uvedeným rozhodnutím byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 10. 2002, čj. OAM-4309/VL-11-04-2002, jímž byla zamítnuta jako zjevně neodůvodněná dle žádost stěžovatele o udělení azylu a jímž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli neuděluje azyl z důvodů nesplnění podmínek uvedených v a 2 a cit. zákona; současně jím bylo podle cit. zákona rozhodnuto, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu cit. zákona.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, jež byla podána k Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2004, uvádí, že v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl doručen jeho právnímu zástupci dne 18. 2. 2004 a že ji podává "za použití" ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu , tedy zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené citovaným zákonem. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z údajů v ústavní stížnosti obsažených je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí výše uvedené lhůty.

Této skutečnosti si byl stěžovatel vědom, neboť se v ústavní stížnosti dovolává použití ustanovení . Dle konstantní judikatury Ústavního soudu se však nejedná o odkaz případný. Dané ustanovení je totiž třeba vykládat pouze ve vztahu k ustanovení , a to tak, že umožňuje, aby Ústavní soud přijal ústavní stížnost i tehdy, jestliže nejsou vyčerpány všechny prostředky k ochraně práv. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť stěžovatel procesní prostředky k ochraně svých práv prostřednictvím "správní" žaloby a posléze kasační stížnosti vyčerpal, přičemž citované ustanovení nelze pojímat jako prostředek k "prominutí" či prodloužení lhůty, jejíž délku a běh upravuje kogentní ustanovení (viz např. usnesení ze dne 19. 9. 1995,

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, usn. č. 21, a ze dne 26. 3. 1998,

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 10, usn. č. 22).

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2004