Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4286/12

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele L. A., zastoupeného Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem se sídlem Jakubské nám. 4, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 11. dubna 2012 sp. zn. vydanému Okresním soudem v Trutnově, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově a tvrdil, že jím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v , 2 a y základních práva svobod.

Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Považuje ji současně za přípustnou ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. Dle stěžovatele totiž ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť je "dán obecný zájem na rušení veškerých nezákonně nařízených domovních prohlídek, pokud k tomu právní řád České republiky poskytuje zákonné prostředky, a to až do doby, kdy se obdobný postup obecných soudů a orgánů činných v trestním řízení stane ryze výjimečným".

S poukazem na argumenty v ústavní stížnosti podrobně rozvedené stěžovatel posléze navrhl, aby Ústavní soud jednak zrušil napadený příkaz k domovní prohlídce a dále aby zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv zakotvených v , 2d a přikázal jí obnovit stav před tímto porušením, a to vydáním věcí zabavených při domovní prohlídce provedené dne 12. dubna 2012 na základě tohoto příkazu.

Je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

, ve znění pozdějších předpisů, uvozuje marginální rubrika vymezená slovy "Nepřípustnost ústavní stížnosti".

Dle odstavce 1 tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že předpokladem pro použitelnost této výjimky je, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a neprošel tak všechna možná stádia řízení (srov. Filip J., Holländer P., Šimíček V.: , Komentář, 2. Přepracované a rozšířené vydání, 2007, s. 574).

Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu podává se odpověď na přípustnost ústavní stížnosti napadající příkaz soudu k domovní prohlídce potud, že ústavněprávní přezkum je z pohledu této podmínky co do posouzení argumentů obsažených v návrhu věcně otevřen, tj. že ústavní stížnost vůči tomuto rozhodnutí soudu je přípustná [srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

a

(dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Poukaz stěžovatele na tudíž není v této souvislosti případný. Výjimka do něj vtělená, co do jednoroční lhůty k podání návrhu, připíná se očividně k situacím nepřípustnosti návrhu a odtud vyplývá i její pojmový znak spjatý (nerozlučně) se skutečností, že stěžovateli zákon poskytuje procesní prostředky (procesní prostředek) k ochraně práva dle citovaného zákona, které do okamžiku podání ústavní stížnosti nevyčerpal. Oproti tomu dovolávat se lhůty jednoho roku (k podání ústavní stížnosti) lze tudíž - naprosto logicky - jen v případě ústavní stížnosti nepřípustné, kdy jde stran této nepřípustnosti ve smyslu citovaného zákona o podmínku nutnou, nikoliv ovšem současně dostatečnou (ústavní stížnost dále musí svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele).

V projednávaném případě stěžovatel nemůže, vzhledem k tomu, že napadá rozhodnutí, vůči němuž není (v systému obecného soudnictví) procesní prostředek k ochraně práva přípustný, požadovat dobrodiní z výjimky obsažené v ustanovení Jinými slovy řečeno, u přípustné ústavní stížnosti přichází coby formální předpoklad jejího věcného projednání, týkající se lhůty k podání návrhu, v úvahu jen a pouze lhůta zakotvená v citovaného zákona, tj. lhůta 60 dnů, v níž ovšem stěžovatel ústavní stížnost nepodal (srov. obdobně kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

).

Pro uvedené bylo Ústavním soudem o návrhu, podaném po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj