Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1747/12

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky E. S., zastoupené JUDr. Ing. Janem Kopřivou, advokátem se sídlem v Brně, Zahradnická 6, proti usnesení Zastupitelstva kraje Vysočina ze dne 10. 5. 2011 č. 0621/03/2011/ZK, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Zastupitelstva kraje Vysočina, neboť je přesvědčena, že jím byla dotčena práva, jež jí svědčí podle a y (dále jen " ") a , , , a 5 a d (dále jen " ").

K porušení stěžovatelčiných práv mělo dojít tím, že Zastupitelstvo kraje Vysočina na zasedání ze dne 10. 5. 2011 napadeným usnesením vzalo na vědomí "materiál ZK-03-2011-86", prohlásilo záležitost popisovanou v opakovaných stížnostech z hlediska kraje Vysočina za vyřízenou, a uložilo hejtmanovi kraje Vysočina odpovědět na stížnost pisatelky v termínu stanoveném Pravidly Rady kraje Vysočina pro přijímání a vyřizování stížností č. 2/09, tj. do dne 31. 5. 2011.

Jedním z východisek stěžovatelčiny argumentace je úvaha, že ústavní stížnost podala včas, neboť tak učinila v souladu s ustanovením , tedy v jednoroční lhůtě ode dne, kdy "došlo k poslední skutečnosti, kterou byly porušeny ústavní principy a základní práva a svobody", jíž bylo právě "zasedání Zastupitelstva kraje Vysočina ze dne 10. 5. 2011", na kterém "byl projednáván bod č. 86 týkající se dořešení situace v příspěvkové organizaci Dětský domov Senožaty, v němž vykonávala funkci ředitelky do doby, kdy postupným jednáním pracovníků krajských orgánů Kraje Vysočin odporujícím ústavnímu zákonu došlo k nezákonnému odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky".

Podle ustanovení může ústavní stížnost směřovat proti "pravomocnému rozhodnutí", vydanému v řízení, jehož účastníkem byl stěžovatel, anebo proti "opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci", jimiž bylo porušeno jeho základní právo zaručené ústavním pořádkem.

Z ústavní stížnosti není spolehlivě dovoditelné, kterou z uvedených alternativ měla stěžovatelka na mysli; petitem směřuje proti "rozhodnutí" s následky jeho zrušení (srov. ), obsahově se spíše obrací proti déletrvajícímu "stížnostnímu" procesu, završenému napadeným usnesením Zastupitelstva kraje Vysočina ze dne 10. 5. 2011, který zahrnoval i některé dřívější akty pracovněprávní (založené především kritizovanými postupy "Krajského úřadu Kraje Vysočina a Ministerstva vnitra České republiky").

Aniž by bylo nezbytné otevřít prostor pro odstranění této neurčitosti stěžovatelčiny ústavní stížnosti, spolehlivě naopak dovoditelné je, že v obou myslitelných eventualitách je návrhem podaným opožděně.

Z příloh ústavní stížnosti, např. dopisů ze dne 27. 5. 2011 a 1. 11. 2011 adresovaných ministru vnitra, je patrné, že s obsahem předmětného usnesení Zastupitelstva kraje Vysočina, napadeného nyní projednávanou ústavní stížností, byla již tehdy obeznámena (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 17. 7. 2008 a

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2009), a jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 10. 5. 2012, stalo se tak zjevně po uplynutí 60denní lhůty podle ustanovení , resp. , tj. ať by mělo jít o ústavní stížnost proti "rozhodnutí" nebo proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci".

Dovozovat opak (že ústavní stížnost je včasná) z ustanovení je nepřípadné očividně. Dovolávané ustanovení míří na zcela jiné situace; typicky na ty, kdy zde bylo rozhodnutí, proti kterému zákon připouští opravný prostředek, který stěžovatel "nevyčerpal", avšak ze zvláštních důvodů je namístě splnění této podmínky "prominout". Nikoli však pro potřeby úvahy o včasnosti ústavní stížnosti, jak si stěžovatelka představuje, nýbrž její přípustnosti, a lhůta "jednoho roku", již zde zákon stanoví, je inherentním prvkem právě této podmínky.

Řečenému odpovídá závěr, že ústavní stížnost je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem, který nezbývá než soudcem zpravodajem podle odmítnout.

O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle ) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj