Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 189/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o ústavní stížnosti stěžovatele T. K., t. č. ve vazbě ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. R. M., směřující proti postupu Městského soudu v Praze v souvislosti s vyřizováním stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze porušovat práva a svobody stěžovatele a uložil mu, aby postupoval podle § 146 odst. 2 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), a stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. , předložil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. Stěžovatel tvrdí, že postupem Městského soudu v Praze byla porušena jeho práva podle a 95 y, , , d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z listin, předložených stěžovatelem a Městským soudem v Praze, jakož i z listin, nacházejících se v připojeném spisu Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. , vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. , byly zamítnuty stížnosti stěžovatele a M. T. proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. . Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost jednak Městskému soudu v Praze, kterému byla doručena 13. 2. 2004, a jednak Vrchnímu soudu v Praze, kterému byla doručena 17. 2. 2004. Městský soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal Městskému státnímu zastupitelství v Praze, kterému byla stížnost doručena 17. 2. 2004. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze toto podání vyhodnotila jako novou žádost o propuštění z vazby na svobodu, které nevyhověla, o čemž stěžovatele a Městský soud v Praze uvědomila dopisy z 25. 2. 2004. Vrchní soud v Praze jemu doručenou stížnost zaslal 17. 2. 2004 Městskému soudu v Praze k dalšímu opatření, a stěžovateli dopisem z téhož dne sdělil, že stížnost byla postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému. Městský soud v Praze dopisem ze dne 4. 3. 2004 stěžovateli sdělil, že o stížnosti nebude pro její nepřípustnost z důvodů, vyplývajících z § 141 odst. 2 tr. ř., rozhodováno.

Ústavní stížností stěžovatel napadá postup Městského soudu v Praze. Ten jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, podanou tomuto soudu, postoupil Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Současně ho uvědomil ohledně totožné stížnosti, kterou podal Vrchnímu soudu v Praze, a která byla postoupena Městskému soudu v Praze s tím, že o ní nebude rozhodováno.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na své vyjádření k ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2004, sp. zn. , která je Ústavním soudem vedena pod

sp. zn.

. Dále uvedl, že stížnost nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze z důvodu, vyplývajícího z § 141 odst. 2 tr. ř., a také proto, že mu stížnost byla k dalšímu opatření postoupena Vrchním soudem v Praze. Nebyla postoupena k rozhodnutí Městskému státnímu zastupitelství v Praze, ale byla založena do spisu jako součást obhajoby stěžovatele. Ve věci již bylo meritorně rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 4. 2004, kterým byl stěžovatel uznán vinným, a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou.

Městské státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřezkoumává jimi vydaná rozhodnutí a jejich postup jako jeden z dalších stupňů soustavy obecných soudů. Zabývá se jen takovými pochybeními obecných soudů (resp. orgánů veřejné moci), která představují porušení základních práv fyzických a právnických osob zaručených ústavním pořádkem.

V posuzovaném případě Městský soud v Praze pochybil, když o stížnosti stěžovatele, zaslané Vrchním soudem v Praze k dalšímu opatření, rozhodl sám a neformálně. Formálně procesně správným postupem bylo postoupení věci k rozhodnutí nadřízenému vrchnímu soudu, podle § 146 odst. 2 písm. c) tr. ř., jak správně dovozuje stěžovatel. Nesprávně postupovala i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, když zjevně neposoudila podání stěžovatele podle jeho obsahu (který korespondoval s jeho označením), a rozhodla o něm jako o nové žádosti o propuštění z vazby na svobodu. Proti postupu státní zástupkyně však ústavní stížnost nesměřuje, a proto se jím Ústavní soud dále nezabýval.

Napadaný postup Městského soudu v Praze v daném případě však nebyl způsobilý k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. O věci, která byla podstatou stížnosti, bylo rozhodnuto orgány činnými v trestním řízení ve dvou stupních, jak požadují normy procesního předpisu. Do rozhodnutí orgánu rozhodujícího ve druhém stupni (jímž v daném případě nejen formálně ale i materiálně byl Městský soud v Praze) není přípustná stížnost. Procesní předpis není v daném případě nejasný a vývody Ústavního soudu, uvedené v nálezech,

sp. zn.

, a

sp. zn.

(na něž se stěžovatel ve stížnosti v tomto směru odvolával), na daný případ nedopadají. I kdyby tedy postup Městského soudu v Praze byl v souladu se shora uvedenými procesními normami, ke změně v právech stěžovatele dojít nemohlo, neboť nadřízený vrchní soud by v důsledku jednoznačné a jasné procesní normy byl nucen stížnost zamítnout podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Základní práva, jejichž porušení stěžovatel tvrdí, nechrání bezmezné dodržování všech procesních nuancí, nýbrž zásadně materiálně chápané zásady fair procesu, jehož výstupy mají konečný a nezměnitelný vliv na stěžovatele. Postup Městského soudu v Praze nezasáhnul ústavně kvalifikovaným způsobem do práv stěžovatele.

Ústavní soud tedy shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu