Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 613/03

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, kterou podal C. A., zastoupený JUDr. F. G., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2003, čj. -40, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.5.2003, čj. -15 a proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14.10.2002, čj. OAM-10918/VL-16-C10-2001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 2.12.2003 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost dožadující se zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci uvedených v návětí tohoto rozhodnutí, s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na život, zaručené d. Současně požádal o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť jinak by byl na jejich základě nucen opustit ČR.

S ohledem na povahu věci rozhodl Ústavní soud o přednostním projednání věci ( odst. l , o Ústavním soudu, - dále jen"zákon").

Ústavní soud je povinen především zkoumat, zda ústavní stížnost byla podána včas a zda je přípustná. Pokud jde o otázku prvou, konstatuje, že podání bylo učiněno v předepsané lhůtě. Pokud však jde o přípustnost stížnosti, je nucen konstatovat, že přípustná není, neboť stěžovatel evidentně nevyčerpal dostupné právní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona).

Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není v případě procesních prostředků, které jsou ovládány zásadnou dispoziční a nikoli zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele (viz např. nález č. 111, svazek 19 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Stěžovatel sice formálně podal správní žalobu (označenou nesprávně jako odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky), avšak podání bylo zcela nekvalifikované, neobsahovalo žádné konkrétní stížnostní body a pouze zcela obecně v něm stěžovatel uvedl, že "s prvním rozhodnutím nesouhlasí". Za této situace nemohl Krajský soud v Plzni rozhodnout jinak, než rozhodl - tedy žalobu odmítnout. Nedbání o ochranu vlastních práv v soudním řízení správním pak vyústilo ve verdikt Nejvyššího správního soudu, který, za daného stavu věci, rovněž těžko mohl rozhodnout jinak, než rozhodl.

Nad rámec důvodů, které vedou k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, považuje Ústavní soud za potřebné uvést následující:

Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pro povolení pobytu cizince na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytů cizinců na území republiky, tak jak jsou upraveny , o pobytu cizinců na území ČR. V neposlední řadě pak je třeba připomenout, že je svrchovaným právem každého suverénního státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na své území. Právo pobývat na území cizího státu v žádném případě není možno kvalifikovat jako základní lidské právo každého člověka - nepatří tedy do kategorie základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR.

Pokud jde o event. vyhoštění z území ČR, připomíná Ústavní soud, že vyhošťovací řízení podle , je řízením samostatným a je pod soudní kontrolou ( cit. zákona - a contrario).

Z výše uvedených důvodů posoudil soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona, odmítl.

Poučení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2004

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj