Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 84/04

Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. N., zastoupeného Mgr. R. W., advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003 č. j. -101, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2002 č. j. -54 a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 24. října 2001 č. j. -46, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí po odstranění vad formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v d. Označenými usneseními byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci vedené před Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. .

Stěžovatel nejprve podrobně zrekapituloval průběh a obsah původního řízení ve věci vedeného a poté ve vztahu ke své ústavněprávní argumentaci konstatoval, že obecné soudy nevzaly v úvahu, že o důkazech jím nově předložených v návrhu na obnovu řízení prokazatelně předtím nevěděl a dále, že nepřihlédly k tomu, že pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Spatřuje tak v jejich postupu porušení shora označeného základního práva, a proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl. V dané věci obecné soudy uzavřely, že důkazy, které stěžovatel nově předložil, v době původního řízení objektivně existovaly a stěžovatel současně neprokázal, že by je nemohl bez své viny použít, přičemž se ani nejedná o důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení. Nic totiž tehdy stěžovateli nebránilo v tom, aby si předmětnéy, jimiž chtěl dodatečně důkazně podpořit věrohodnost svých skutkových tvrzení, u příslušných orgánů již předtím vyžádal [, b) , ve znění účinném do 31. prosince 2000]. Nebyly tak dány podmínky umožňující podřazení návrhu stěžovatele pod citovaná ustanovení

To, že se soudy výslovně nezabývaly tím, zda stěžovatelem nově předložené důkazy by pro něj mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci potom dotčení na stěžovatelových právech rovněž nezakládá. Jimi konstatované důvody jsou totiž samy o sobě z pohledu zamítnutí návrhu pro verdikt napadených rozhodnutí důvody dostatečnými a zabývat se tak tímto dalším kumulativně požadovaným předpokladem nezbytným pro povolení obnovy řízení uvedeným v , b) by bylo zjevně nadbytečným.

Nejvyšší soud potom o dovolání stěžovatele rozhodl naprosto ve shodě se zákonem [ , ve znění účinném do 31. prosince 2000, a contrario].

Stran obsáhlých skutkových námitek stěžovatele vztahujících se k původnímu řízení Ústavní soud poukazuje na to, že sporné občanské soudní řízení vychází ze zásady projednací, v souladu s níž je úspěch procesní strany podmíněn povinností tvrzení a na ní navazující povinností důkazní a jim odpovídajícími koreláty v podobě břemena tvrzení a břemena důkazního. Z této zásady potom plyne, zejména a tím spíše v situaci, kdy případně nastane procesní stav non liquet (kdy není o nějaké tvrzené skutkové okolnosti "jasno"), ten důsledek, že každá procesní strana je povinna, není-li právním předpisem stanoveno jinak, dokazovat skutečnosti odpovídající znakům právní normy, která je této straně příznivá a které se dovolává, aniž by (v obecné rovině) byla pochopitelně povinna tyto skutečnosti právně stipulovat. Je tak zatížena důkazním břemenem spočívajícím v povinnosti dokazovat skutkové okolnosti předpokládané právní normou, na základě níž uplatňuje své tvrzené právo či zakládá příslušné námitky, a pokud se jí to nepodaří, projeví se to v procesní rovině tím, že je nucena strpět nepříznivé procesní důsledky v podobě neúspěchu v soudním sporu (nálezy

sp. zn.

in: Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 29, č. 16; , tamtéž, Sv. 27, č. 100; usnesení

sp. zn.

dne 17. prosince 2003). Pokud stěžovatel v původním řízení neunesl důkazní břemeno, nelze obecným soudům vytýkat vyvození důsledků z toho plynoucích. Obnovou řízení by potom bylo lze (v rámci předmětné věci) dosáhnout změny těchto důsledků pouze za splnění podmínek uvedených v , které nelze vykládat extenzivním způsobem, jak činí ve svém návrhu stěžovatel.

Pakliže Ústavní soud s ohledem na výše řečené neshledal důvody ke kasaci napadených rozhodnutí, když ústavní stížnost vykazuje co do tvrzené protiústavnosti napadených rozhodnutí znaky zjevné neopodstatněnosti, rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2004