Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1645/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2002, č. j. -54, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 10. 2001, č. j. -46, kterým byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení ve věci Okresního soudu v Berouně, vedené pod sp. zn. .

Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním i právním závěrům prvostupňového soudu. Konstatoval, že žalobci nic nebránilo předložit označenéy (potvrzení Okresního úřadu o neevidenci rodičů žalobce jako plátců důchodového pojištění, důkazy o délce zaměstnání žalobce, rozhodnutí o výši starobního důchodu matky žalobce) již v soudním řízení o věci samé. Nejde ani o případ, kdy by důkazy nemohly být provedeny v původním řízení proto, že by provedení listinných důkazů bránila překážka objektivní povahy. Nenastal tedy žádný z důvodů obnovy řízení podle ustanovení , b/ (dále „“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Označil v něm dovolací důvody, spočívající ve vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci a v nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že se „uplatňují pouze důkazy a skutečnosti v dosavadním řízení již použité, nikoliv nové“, že „soudy nezhodnotily dostatečně všechny důkazy“ a že „nebyly při jednání před soudy řádně provedeny důkazy v původním řízení“. Rekapituloval dále, za současného předložení řady listin ve fotokopii, průběh řízení ve věci samé, zejména posouzení časového sledu postupní smlouvy s rodiči, převzetí majetku žalobce družstvem při kolektivizaci, notářského zrušení postupní smlouvy účastníky v souvislosti s jejím neschválením ONV v H. a konečně dědění majetku po matce rovným dílem se sestrou – nynější žalovanou. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že k pravomocnému skončení věci, v níž se žalobce domáhá obnovy řízení, došlo rozsudkem Krajského soudu v Praze, který nabyl právní moc dne 15. 9. 1998. Po procesní stránce bylo tedy nutno vést dovolací řízení podle znění účinného před 1. 1. 2001 (datum nabytí účinnosti novely č. ); shodně procesní stav věci kvalifikoval pro účely odvolacího řízení i odvolací soud. Tento závěr se opírá o část dvanáctou , Přechodná a závěrečná ustanovení, hlavu I, bod 16., podle něhož se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím, vydaným přede dnem nabytí účinnosti , projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Již odvolací soud poučil žalobce, že dovolání proti jeho usnesení není přípustné. Dřívější úprava dovolacího řízení skutečně připouštěla dovolání pouze v případě, že by odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil ( ve znění účinném před 1. 1. 2001). Bylo-li však usnesení soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, pak žádné jiné ustanovení v předchozím znění nepřipouští, aby účastník řízení o obnovu napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním.

Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl, jako směřující proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné (, ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Jen v rámci širšího poučení žalobce dovolací soud dodává, že při věcném posouzení dovolání by nebyl předmětem přezkumu postup soudů nižších stupňů, ať již z hlediska získávání skutkových zjištění či jejich právního posouzení, ve věci samé (tj. o zrušení dohody z 5. 1. 1954). Dovolatel se mylně domníval, že je účelné prostřednictvím právního zástupce takto celou věc znovu dovolacímu soudu předestřít. Aby mohlo být dovolání v případě přípustnosti úspěšné, musely by v něm být vzneseny oprávněné námitky v tom směru, že žalobcem označené listinné důkazy, rozhodné pro posouzení věci samé, nemohly být v původním řízení provedeny bez jeho viny, nebo že provedení takto označených důkazů zabránila v původním řízení překážka objektivní povahy (, b/ ); tedy námitky, směřující k závěru o existenci podmínek pro povolení obnovy řízení. Takové námitky však dovolání žalobce (ani žádné z jeho předchozích podání) neobsahovalo.

Žalované nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu