Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 121/04

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 23. března 2004

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti J. K. proti zásahu veřejné moci spočívajícím v zániku oprávnění k projektování a k provádění staveb stanoveného a návrhu na zrušení čl. II bodu 3 , kterým se mění , o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

VýrokNávrh se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 1. 1. 2004 nabyl účinnosti , kterým se mění , o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který ve svém čl. II bodu 3 stanovil, že "Oprávnění k projektování a oprávnění k provádění staveb udělená podle , o zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě, ve znění , nebo , o oprávnění k projektové činnosti, zaniká uplynutím 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona." (dále jen " ").

Stěžovatel tvrdí, že podle výše citované vyhlášky , o zvláštní způsobilosti k některým činnostem ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, má oprávnění k činnosti v oboru projektová, stavební a montážní činnost (pro funkci vedoucí projektant specialista a hlavní stavbyvedoucí) a je držitelem průkazu zvláštní způsobilosti vydaného dne 26. 6. 1991 podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v tehdy platném znění. Napadeným ustanovením zákona toto jeho oprávnění přímo ze zákona zaniká. Tím bylo podle stěžovatele zasaženo do jeho základního práva podle d (dále jen " "), neboť zánikem oprávnění je mu nadále znemožněno vykonávat podnikatelskou činnost na základě řádně získané způsobilosti. Stěžovatel je totiž držitelem živnostenského oprávnění pro vázané živnosti dle skupiny 213: Stavebnictví [příloha č. 2 , o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů], na jehož základě podniká. Tvrdí dále, že je nepřípustným zásahem do jeho nabytých práv, právní jistoty a důvěry v právo a že tento zásah nelze odůvodnit ani věcně ani principem rovnosti (naopak, vede k diskriminaci, k nerovnému postavení stěžovatele vůči státním příslušníkům zemí Evropské unie, kteří budou moci vybrané činnosti ve výstavbě vykonávat na území České republiky). je tak i v rozporu s y a s y.

Ústavní stížnost stěžovatel koncipuje jako stížnost proti tzv. jinému zásahu veřejné moci podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Tvrdí, že na základě napadeného ustanovení zákona nebudou vydána žádná rozhodnutí (individuální správní akt) ani jiná opatření podle , ve znění pozdějších předpisů, kterými by byla stěžovateli jeho oprávnění odňata a že se proti tomuto zásahu veřejné moci nelze bránit žádným jiným prostředkem daným právním řádem České republiky než ústavní stížností. Proto podává tuto ústavní stížnost a spolu s ní návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona podle ustanovení .

II.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle , ve znění pozdějších předpisů, může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

V daném případě stěžovatel nenapadá konkrétní rozhodnutí, opatření nebo jiný akt vydaný v řízení, jehož byl účastníkem. Je tedy zřejmé, a stěžovatel si je toho plně vědom, že nenapadá individuální právní akt, nýbrž normativní právní akt (zákon).

Ústavní soud však již v několika svých rozhodnutích vyložil, co je, respektive co není tzv. jiným zásahem orgánu veřejné moci podle , ve znění pozdějších předpisů. V usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 7. 1994 (publikováno jako usnesení č. 15, svazek 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 233) a v usnesení ze dne 10. 7. 2001 (nepublikováno) Ústavní soud vyslovil, že za zásah orgánu veřejné moci, jímž je porušeno základní právo občana, nelze považovat legislativní činnost. Ani v tomto případě neshledává Ústavní soud důvod, aby se od tohoto výkladu odchýlil.

Podle je výčet subjektů oprávněných napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení) proveden úplným, resp. konečným výčtem, a fyzická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" [ ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů]. Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s .