Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 163/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky U., a. s., v konkurzu, za niž jedná správce konkurzní podstaty Ing. M. H., právně zastoupené JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, č. j. -227, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 15. 3. 2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, č. j. -227, a to v části, která se týká stěžovatelky, neboť je stěžovatelka toho názoru, že uvedeným rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v d.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. , byl na majetek stěžovatelky prohlášen konkurz a byl ustanoven konkurzní správce, na něhož přešla dle ustanovení , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, oprávnění nakládat s majetkem podstaty. Je oprávněn jednat za úpadce i ve věci podané ústavní stížnosti. Účinky konkurzu nastaly dne 29. 5. 2003.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , ve znění pozdějších předpisů.

Ač stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedenou skutečnost neuvedla, dotazem na Nejvyšší soud ČR Ústavní soud zjistil, že proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala stěžovatelka současně s ústavní stížností i dovolání.

O tomto podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. 3. 2003, č. j. -276 tak, že dovolání podle ust. a (ve znění účinném před 1. 1. 2001) odmítl, neboť bylo podáno opožděně.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou dle y.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení cit. zákona.

Podmínkou, která musí být splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, je tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Ve smyslu sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., je v projednávané věci nutno za poslední procesní prostředek, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů), považovat dovolání (viz také usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelka podala dovolání opožděně. Opožděným podáním dovolání se stěžovatelka dopustila procesního pochybení, které dovolacímu soudu zabránilo, aby se jejím dovoláním zabýval. Stěžovatelka tak vlastním jednáním tento opravný prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, (řádně) nevyčerpala. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: , komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330, shodně rovněž usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Nevyčerpání procesního prostředku, který jinak zákon k ochraně práva poskytuje (v daném případě dovolání) zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti ( , ve znění pozdějších předpisů).

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. cit. zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj