Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 163/03

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. H., zastoupeného Mgr. M. E., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2002, č. j. -99, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2000, č. j. -52, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 1. 2000, č. j. -21,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost dovolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze. Tímto rozhodnutím odvolací soud zčásti potvrdil a zčásti změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele a jeho manželky vyklidit byt a odevzdat jej žalobci.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivé řízení podle d ("Listina").

Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud posuzoval včasnost dovolání podle znění platného do nabytí účinnosti , kterým se mění , (dále ), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a to s odkazem na ustanovení bodu 17, hlavy I, části dvanácté tohoto zákona, podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle odůvodnění napadeného usnesení upravuje podání dovolání ve spojení s Z těchto ustanovení pak dovolací soud dovodil, že v dané věci bylo dovolání podáno opožděně, nelze jej věcně projednat a proto jej jako opožděné odmítl.

Stěžovatel také namítá další porušení práva na spravedlivé řízení, k nimž mělo dojít v souvislosti s rozhodováním o jím vznesené námitce podjatosti a v souvislosti s neprovedením jím navržených důkazů v nalézacím řízení.

Ústavní soud především připomíná, že podle y představuje soudní orgán ochrany ústavnosti a v tomto smyslu není součástí soustavy obecných soudů, kterým není ani instančně nadřízen. Ústavní soud rovněž není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit pouze tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. S ohledem na to se Ústavní soud mohl v daném případě zabývat toliko otázkou, zda Nejvyšší soud svou interpretací a aplikací shora uvedeného zákonného ustanovení neporušil kogentní normu jednoduchého práva a zda v důsledku toho neporušil ústavně zaručené základní právo stěžovatele.

V tomto směru Ústavní soud konstatuje, že dovolací soud v napadeném usnesení správně vycházel z toho, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Řízení před soudem prvního stupně probíhalo podle "dosavadních právních předpisů" a rozhodnutí bylo vydáno ještě přede dnem nabytí účinnosti (dne 14. 1. 2000). Za této situace proto Nejvyšší soud nepochybil, když hodnotil dovolání podané stěžovatelkou podle úpravy platné do 31. 12. 2000, a nikoliv podle úpravy pozdější.

Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatele, že se citované ustanovení nevztahuje na posouzení včasnosti dovolání, tedy že výrazy "projednají a rozhodnou" nezahrnují otázku včasnosti dovolání. Ústavní soud již několikrát ve shodě s názorem Nejvyššího soudu judikoval, že se projednáním a rozhodnutím o dovolání podle citovaného ustanovení rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání, jakož i vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí (srov. např. usnesení ve věci

sp. zn.

,

a další). Výrazy "projednají a rozhodnou" zahrnují tedy mimo jiné i posouzení včasnosti dovolání a v tomto výkladu Nejvyššího soudu nespatřuje Ústavní soud nic, co by bylo v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud rovněž zastává názor, že jedním z důvodů uvedeného výkladu je systémový přístup k právním institutům. Určitý, v daném případě procesní institut působí vždy jako systémový celek tvořený jednotlivými částmi (podmínky řízení, přípustnost, způsob projednání, forma a náležitosti rozhodnutí). Pokud právní předpis upravuje existenci určitého procesního institutu (mimořádného opravného prostředku) a přechodná ustanovení procesního předpisu odkazují na aplikaci tohoto institutu v podobě platné k určitému datu, nelze aplikovat část tohoto institutu (způsob projednání a rozhodnutí) podle jedné právní úpravy a další část (včasnost) podle právní úpravy účinné později, nýbrž je třeba k tomuto institutu přistupovat jako k celku, pokud by zákonodárce výslovně nestanovil jinak.

V části napadající rozhodnutí dovolacího soudu je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

V části napadající rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu je pak ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel v důsledku opožděně podaného dovolání nevyčerpal procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Na základě uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti pak podle ustanovení ve spojení s jako nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2003

Vojtěch Cepl

předseda senátu