Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3198/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BSB 1881, s. r. o., se sídlem Praha 3 - Žižkov, Kubelíkova 1780/21, právně zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 - Karlín, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2014 č. j. -15 a č. j. -15 a usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2014 č. j. 2 KZV 23/2013-1367 a č. j. 2 KZV 23/2013-1369, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených usnesení, jimiž měla být porušena její základní práva zaručená , , a d (dále jen " ") a a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadenými usneseními státního zastupitelství bylo rozhodnuto podle tr. řádu za použití , odst. 2 písm. b) , o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), o prodeji dvou motorových vozidel. Proti oběma usnesením podala stěžovatelka stížnost, s nichž každá byla jako nedůvodná krajským soudem zamítnuta podle tr. řádu.

3. Stěžovatelka je policejním orgánem Policie ČR, Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje, Odborem hospodářské kriminality SKPV, Pardubice, pod č. j. KRPE-61240/TČ-2013-170080 stíhána pro zločiny zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle , 2 písm. a), odst. 3 spáchané ve spolupachatelství (s odkazem na , , odst. 2 písm. a), , o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, jichž se měla dopustit spolu s dalšími spoluobviněnými osobami jednáním podrobně popsaným v usneseních o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 4. 2014 a 30. 5. 2014. Tímto jednáním měla být České republice způsobena škoda v celkové výši 107 318 130 Kč, a to neodvedením příslušné spotřební daně.

4. Předmětná vozidla byla vydána stěžovatelkou dne 6. 11. 2013 jako věc důležitá pro trestní řízení ve smyslu § 78 tr. řádu. Dle výsledků vyšetřování byla užita k páchání trestné činnosti. Státní zástupce zdůvodnil svá rozhodnutí o prodeji předmětných vozidel tím, že znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, byla popsána ztráta ceny předmětu zajištění v čase, jíž nelze předejít řádným výkonem jeho správy, což vyplývá již z povahy věci jako osobního motorového vozidla. Znalec užil při jejím stanovení tzv. časovou cenu vozidla (neupravenou o koeficient prodejnosti). Při užití koeficientu prodejnosti by se však s největší pravděpodobností jednalo o ceny nižší s ohledem na faktory jako čas a místo prodeje, zájem o konkrétní značku, vybavenost vozidla, nabídku ojetých vozidel, apod.

5. Podle názoru krajského soudu ustanovení § 12 odst. 2 písm. b) zákona o výkonu zajištění majetku umožňuje státnímu zástupci rozhodnout o prodeji vydané věci i bez souhlasu obviněného, pokud majetek přes řádný výkon jeho správy výrazným způsobem ztrácí svoji cenu. Soudní znalec ve zpracovaném znaleckém posudku nejprve stanovil cenu vozidla a poté i ztrátu jeho ceny během času. Ročně se dle znalce jedná o desítky tisíc korun. Nejedná se ani o nepřípustný zásah do vlastnického práva, neboť napadené rozhodnutí má zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole orgánu trestního řízení. To znamená, že státním zástupcem dovozené závěry nejsou ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi. Stejně tak nevykazují prvky libovůle. Při prodeji vozu v současné době bude získáno více financí než v době po ukončení trestního řízení, které lze s ohledem na rozsah a problematiku dané trestní věci předpokládat v řádu spíše let než měsíců.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že z provedeného důkazu - znaleckého posudku - vyplývá, že během následujícího roku klesne tržní cena předmětných zajištěných vozidel pouze o 10 - 20%. Státní zastupitelství i soud však takový pokles interpretovaly jako "ztrátu ceny výrazným způsobem" ve smyslu § 12 odst. 2 písm. b) zákona o výkonu zajištění majetku, přestože ze znaleckých posudků vyplývá pravý opak. Stěžovatelka nesouhlasí ani s nejnižší cenou, za níž se dle usnesení o prodeji předmětných motorových vozidel budou prodávat. Takto stanovená cena neodpovídá skutečnému stavu a jedná se o poškození majetkových práv stěžovatelky. Stěžovatelka nepopírá, že orgány činné v trestním řízení mají nezpochybnitelné právo zajistit majetek užitý k údajnému spáchání trestné činnosti, stěžovatelka ale odmítá, aby bylo přistoupeno k jeho prodeji v jakékoliv fázi trestního řízení až do pravomocného skončení věci.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ]. Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

8. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zásahy do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, za všeobecně nepřípustné, případně nežádoucí (srovnej např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 9. 1999, usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 12. 2001, usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 11. 2003, usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 6. 2003 a další; všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 1. 2006).

9. V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatelky neshledal.

10. Požadavky, jež jsou na stěžovatelkou napadená rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad ( y, y ČR), být vydána příslušným orgánem ( , y, y ČR) a nemohou být projevem svévole ( y ČR a a 3 y). To znamená, že dovozené závěry o naplnění podmínek uvedených v zákona o výkonu zajištění majetku nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici. Jinými slovy vyjádřeno, posouzení vlastních podmínek pro vydání rozhodnutí o prodeji zajištěného majetku je především věcí obecných soudů.

11. Rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, vůči nimž stěžovatelka brojí, jsou přitom řádně odůvodněna, vypořádávají se s výhradami, které uvádí v ústavní stížnosti a z tohoto důvodu lze na obsah jejich odůvodnění odkázat. Ohledně relevantních skutkových otázek jejich myšlenkové postupy logické omyly či extrémní rozpory mezi důkazy, jež jsou k dispozici, a z nich vyvozenými skutkovými závěry nevykazují (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další). V úvahu byly potom náležitě vzaty z pohledu principu proporcionality rovněž i v kolizi stojící ústavně chráněné hodnoty (str. 4 rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové).

12. Jakkoli může vynucený prodej majetku považovat stěžovatelka jako určitý druh zásahu do jejího vlastnického práva, nelze než konstatovat, že takový prodej nepředstavuje jeho další omezení, neboť k zásadnímu omezení výkonu vlastnického práva došlo již samotným zajištěním věci podle § 78 nebo 79 tr. řádu. Smyslem ustanovení § 12 odst. 1 a 2 zákona o výkonu zajištění majetku není poškodit obviněnou osobu, nýbrž transformovat zajištěný majetek za účelem zachování jeho hodnoty. V případě prodeje zajištěného majetku se tak jedná o zásah, který s sebou pro vlastníka nenese negativní důsledek - újmu, neboť naopak zabraňuje snižování hodnoty jeho majetku v průběhu času. Lze tedy uzavřít, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele.

13. Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k výsledku řízení nebyl shledán důvod pro stěžovatelkou žádaný odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu