Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2447/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele B. M. H., zastoupeného JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou, sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích č. j. ZN 1160/2024-199 ze dne 27. června 2024 a usnesení Generálního ředitelství cel č. j. GŘC-1757-188/TČ-2023-835830 ze dne 18. června 2024, za účasti Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Generální ředitelství cel ("policejní orgán") rozhodlo o prodeji automobilu stěžovatele, neboť lze důvodně předpokládat, že rychle ztratí na tržní hodnotě. Utržená částka bude uložena do policejní úschovy. Okresní státní zastupitelství v Litoměřicích ("státní zastupitelství") zamítlo stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v a v d ("Listina").

3. Podle stěžovatele rozhodl policejní orgán o prodeji jeho automobilu, ačkoli nebyl v době rozhodnutí obviněný a uvedený postup je možné použít výhradně proti obviněnému [ , o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o zajištění")]. Stěžovatel byl zadržen dne 4. června 2024 a je v postavení podezřelého. Za této situace opakovaně žádal o nahlédnutí do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu, čemuž orgány činné v trestním řízení nevyhověly; takový postup je v rozporu i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2021/13/EU ze dne 22. května 20212 o právu na informace. Stěžovateli nebyly poskytnuty žádné informace ani o prodeji jeho vozidla.

4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Z napadených usnesení se podává, že policejní orgán šetřil podezření, že stěžovatel mohl mít účast na páchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle . Předmětný automobil policejní orgán zajistil podle § 79a odst. 1 ve spojení s § 79c odst. 5 trestního řádu neboť podle jeho zjištění sloužil k distribuci a skladování tabákových výrobků. Již ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu stěžovatel namítal, že ve věci není obviněný, a proto není policejním orgánem zvolený postup oprávněný. Státní zástupkyně v napadeném usnesení odkázala na § 1 odst. 7 zákona o zajištění, podle kterého ustanovení, "v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení"; uvedený postup je proto aplikovatelný i proti stěžovateli.

6. Ústavní soud je v souladu se svou ustálenou judikaturou přísně restriktivní k možnému zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu; proto koriguje pouze nejextrémnější excesy orgánů činných v trestním řízení, které jsou výrazem svévole či libovůle. Do probíhajícího řízení (pravomocně neskončeného) zasáhne Ústavní soud jen v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká zákonnému právnímu rámci a takto vzniklé vady (jejich důsledky) nelze v následujících fázích trestního řízení již odstranit (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 28. srpna 2012 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 16. března 2006; všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz).

7. Majetkové zajišťovací instituty upravené (§ 79 a násl. trestního řádu) jsou sice opatřením zasahujícím do práva na pokojné užívání majetku [ Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Protokol"), y], současně však jsou prostředkem dočasným, zatímním a zajišťovacím; nejde o zbavení majetku ( Protokolu), ale o opatření týkající se "užívání majetku" ( Protokolu). Při posouzení ústavnosti dočasných zajišťovacích institutů Ústavní soud přihlíží ke smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů i snaha maximálně eliminovat škodu způsobenou (případnou) trestnou činností [viz nález

sp. zn.

ze dne 2. prosince 2013 (N 206/71 SbNU 429) či usnesení

sp. zn.

ze dne 1. července 2004]. Uvedené platí i pro prodej zajištěného majetku podle § 12 zákona o zajištění, které není (dalším) omezením vlastnického práva, neboť vzniklo již samotným zajištěním věci; jeho smyslem je transformace zajištěného majetku k zachování jeho hodnoty a jde o zásah, který zabraňuje snižování hodnoty zajištěného majetku v průběhu času (viz například usnesení

sp. zn.

ze dne 3. prosince 2014 či

sp. zn.

ze dne 24. února 2015).

8. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že orgány činné v trestním řízení napadenými usneseními nezasáhly do vlastnického práva stěžovatele. Jde-li o zákonné vymezení osoby, vůči níž může být aplikovaný postup (prodej zajištěné věci) použit, lze bez dalšího odkázat na státní zástupkyní citované ustanovení zákona o zajištění.

9. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že jakkoli stěžovatel brojí výhradně proti napadeným rozhodnutím, v ústavní stížnosti zmiňuje i neumožnění nahlížet do spisu. K tomu zaslal Ústavnímu soudu odpověď policejního orgánu na žádost o nahlížení do spisu (č. j. GŘC-1757-201/TČ-2023-835830 ze dne 3. července 2024) a následné vyrozumění státní zástupkyně o přezkoumání postupu policejního orgánu (č. j. ZN 1160/2024-217 ze dne 18. července 2024). Z vyrozumění je patrné, že stěžovatel (jeho zástupkyně) byl poučen o možnosti požádat o přezkoumání vyřízení podání Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Jak Ústavní soud zjistil, takové kroky stěžovatel neučinil.

10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2024

Jan Wintr v. r.

předseda senátu